Zelený čtvrtek je zelený omylem. Původně se jmenoval lkavý

Podle tradic v chrámech umlknou zvony navečer a jejich zvonění se potom vrátí až v noci o Bílé sobotě.

Zelený se tomuto čtvrtku vlastně říká omylem. Vznikl zkomolením původního německého názvu Greinendonnerstag, tedy „lkavý čtvrtek“, na Grünner Donnerstag, Zelený čtvrtek.

„Zelená barva je pouze v tom názvu, ale dnes se oblékáme do bílého roucha, protože si připomínáme jednak kněžství, protože Ježíš se svými apoštoly zasedl ke stolu a pověřil je určitými úkony, měli potom pokračovat v tom, co dělal Ježíš. Takže proto jsme v bílém,“ vysvětluje duchovní římskokatolické církve Miloš Szabó.

Čtěte také

Na Zelený čtvrtek také biskupové myjí svým kněžím nohy. Je to odkaz na Ježíšovo gesto pokory vůči apoštolům krátce před jeho ukřižováním.

„Je pravdou, že už mi dávnou nikdo nemyl nohy, ale po stránce liturgické kněží myjí nohy, takže kněz ve své farnosti myje nohy vybraným mužům,“ doplňuje Miloš Szabó.

V dřívějších dobách jedli lidé na Zelený čtvrtek zelené pokrmy, především zelí a hrách. Zvláštní význam měly zelené první jarní byliny, ze kterých se vařily polévky. A třeba některé pivovary přichystaly na dnešní den speciální zelené pivo.