Z gotického hradu Roupova na jižním Plzeňsku se dochovala unikátní černá kuchyně

3. listopad 2022

Zříceninu hradu Roupov najdeme na okraji stejnojmenné obce nedaleko vodního hradu Švihov a zámku Červené Poříčí na jižním Plzeňsku. Ačkoliv přímo na hradě, respektive na oploceném pozemku v jeho těsné blízkosti, žijí současní majitelé objektu, je hrad celoročně a neomezeně přístupný veřejnosti.

Zříceninu hradu Roupov najdeme na okraji stejnojmenné obce nedaleko vodního hradu Švihov a zámku Červené Poříčí na jižním Plzeňsku. Ačkoliv přímo na hradě, respektive na oploceném pozemku v jeho těsné blízkosti, žijí současní majitelé objektu, je hrad celoročně a neomezeně přístupný veřejnosti.

Zřícenina hradu Roupov

Pohled na hrad zahrnuje výrazný komín, který vede právě z černé kuchyně a je dominantou celého areálu. Zajímavostí hradu je i několik sklepů, z nichž část je přístupná návštěvníkům. Na suchý sklep byla později přestavěna i zdejší původní konírna, naproti které se otevírá pohled na zákoutí se studnou a křížem.

„Studna je tesaná 36 metrů do skály, dodnes je v ní mnoho vody. Kříž se vztahuje k několika pověstem, které o hradě kolují,“ vypráví Josef Babka. Zajímá vás jedna z těchto pověstí? Pak si poslechněte reportáž.

A jaká je historie Roupova? „První zmínky o hradu pocházejí z roku 1250, kdy se uvádí jistý pan Držek z Roupova. Ten zde započal větev pánů z Roupova. Ti byli na hradě až do roku 1607, kdy jej museli pro velké dluhy prodat. Poté zde žil rod pánů z Klenové. V roce 1704 odkoupil hrad hrabě von den Hauben. Tento rok byl takovou tečkou za slávou hradu, protože hrabě se odstěhoval na tehdy luxusní a moderní zámek v Červeném Poříčí a Roupov už neplnil svoji funkci. Nejdřív se stal skladem a později i zdrojem levného stavebního materiálu. Dnes tu sídlí poslední majitel hradu,“ říká Josef Babka.

Akropole hradu nabízí navíc krásné výhledy do okolí. Když vystoupáte po několika málo schodech, můžete se kochat pohledem na blízkou i vzdálenější krajinu.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová