Vyznavači geocachingu někdy zapomínají dodržovat české zákony

Důležité je například nechodit do cizích nemovitostí a neohrožovat přírodu.

„Kešky máme jako ,krnapáci‘ rádi, protože dotáhnou lidi do přírody, vytáhnou je od počítačů, od obrazovek televize. Ale má to samozřejmě i nějaká úskalí. Ten, kdo zřizuje kešku, by měl ctít pravidla pro návštěvníky a měl by ctít zákony, které mimochodem říkají, že v první zóně byste se neměl pohybovat mimo značené cesty,“ říká Michal Skalka ze Správy Krkonošského národního parku.

V Krkonoších je 130 míst, kam "kačeři" – jak se hráčům říká – umístili své skrýše a prostřednictvím internetu tam pozvali i své kolegy. Problematických keší je naštěstí jen minimum a strážcům parku se daří s vyznavači geocachingu spolupracovat.

„Lidé, kteří instalují kešku, jsou většinou turisté, kteří mají přírodu rádi a rozhodně nechtějí porušovat zákon, takže špatně umístěných kešek je asi tak pět nebo šest. Ale většinou nebývá problém se s těmi lidmi dohodnout, aby ta keška byla legální,“ potvrzuje Skalka.

Proces schvalování

Kešky může umísťovat každý. Když je krabička ukryta, hráč její polohu a další náležitosti nahlásí na centrálních internetových stránkách. Pak je vše potřeba schválit.

V celé zemi je šest schvalovatelů. Královéhradecký kraj, Pardubický kraj a kraj Vysočina má na starosti Libor Křenek. Občas prý "kačeři" na dodržování českých zákonů a předpisů zapomínají.

„Většinou se jedná, řekl bych ze dvou třetin, o problém s vlastnickými právy pozemků, kdy se někdo rozhodne, že umístí keš na nějakém starém rozpadlém domě, poblíž tohoto domu, a nezkoumá, jestli je pozemek volně přístupný nebo jestli k němu existují nějaká vlastnická práva,“ vysvětluje Křenek.

Taková keš pak není schválena, nikdo se o ní na internetu nedozví a správce vyzve zřizovatele k nápravě.