Viroložka Ruth Tachezy: Současná epidemie posune vědu dramaticky dopředu

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Ruth Tachezy

Viroložka Ruth Tachezy se narodila v Olomouci a teprve potom se její rodiče přestěhovali do Vrchlabí. Vystudovala molekulární biologii a genetiku na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Dnes tam přednáší, vede katedru genetiky a mikrobiologie a svou výzkumnou skupinu má například také v Biocevu, biotechnologickém a biomedicínském centru Akademie věd a Univerzity Karlovy.

Dlouho mi trvalo, než jsem si propojila fotografii, kterou znám z archivu vašeho tatínka s vámi osobně. Mám na mysli tu fotku z Mont Blanku, kde stojíte vy a váš tatínek, horolezec Jan Červinka. Kdo vás v tom roce 2006 vyfotil?

„Byli tam s námi ještě dva kamarádi, kteří chtěli, abychom s nimi šli na Mont Blanc, abychom dělali určité zajištění, takže ti nás vyfotili. Tatínkovi bylo 76 let.“

Tatínek horolezec a vaše maminka měla svou lékařskou praxi ve Špindlerově Mlýně, co jste podědila po svých rodičích?

„To se těžko soudí, já se často přistihnu, že občas mluvím ke svým dětem úplně stejnými slovy jako moje maminka, telefonuju stejným způsobem, velmi krátce a snažím se řešit nejdůležitější věci, nejsem moc zvyklá se ve věcech nimrat. Asi nejsme zvyklí úplně chválit, například své děti, nás rodiče taky moc nechválili. Bralo se, že důležitý je sport, ale nejdůležitější je vzdělání a to mělo vždycky přednost.“

Váš tatínek je nejen skvělým horolezcem, ale i mužem pevných morálních postojů. V roce 1968 se zřekl sovětských vyznamenání na protest proti okupaci Československa. I vás potom v 80. letech režim potrápil, nepustili vás myslím v roce 1986 do Číny, kam jste chtěla odjet za svým snoubencem. Jak probíhala svatba na národním výboru ve Vrchlabí v zastoupení?

„Předcházelo tomu víc jak rok šílených nervů, kdy jsem chtěla vyjet za svým přítelem, který odjel na dvouletou stáž do Číny. Maminka zajistila, že nás oddával člověk, který byl členem strany, ale nebyl tak angažovaný, takže se dalo očekávat, že proslov bude přijatelnější. Za svědky mi byla moje sestřenice, Ivana Bursíková s manželem Martinem Bursíkem a pak doktor Ivo Rubík, který u nás byl tehdy na chalupě a byl kamarádem mého muže, tak jsme se sešli na radnici. Oddali nás a ten, za koho nás oddali, byl náš nejlepší přítel, který zastupoval mého manžela a říkali mu „Právně zplnomocněný zástupče, berete si zde přítomnou...“

Viroložka RNDr. Ruth Tachezy, Ph.D.

Zopakovali jste si někdy ten obřad jen tak sami pro sebe?

„Ne, my nejsme svatební typy. My jsme si pak udělali velkou oslavu na chalupě mých rodičů, kde byla spousta lidí, nakonec to byl hezký víkend a to považuji za adekvátní.“ 

Co jste si říkala, když se začaly z Číny šířit zprávy o novém typu koronaviru?

„Zpozorněla jsem, ale věřila, že se to podaří zastavit. I když řada lidí dneska říká, že to bylo pozdě, že čínská vláda neuvolnila informace, že věděli už dřív, co se děje, tak mi přišlo, že uzávěrka Wuhanu byla naprosto bezprecedentní, nic takového se dříve nestalo a bylo to poměrně rychlé. Bohužel tenhle virus měl jiné charakteristiky, než například ten původní SARS a bohužel se rozšířil příliš rychle. Nešlo to asi úplně zastavit. Při dnešní globalizaci, cestování a to, jaký cestovní uzel je Wuhan, to si myslím, že by bylo velmi obtížné.“

Je tahle pandemie studijní materiál pro virology?

„Určitě ano, já jsem na začátku řekla – a možná mě za to lidi nenáviděli – že mám ráda viry a že je to úžasná příležitost. Je to velmi zajímavé všechno, co se kolem děje. Ale vždycky mě tyhle věci fascinovaly. A svým způsobem mě mrzí, že už nechytím tu možnost například pracovat při dohledávání primárních případů u jiných epidemií. Není ale potěšující, že to má takové dopady a že to znamenalo tolik úmrtí lidí po celém světě.“

Alena Zárybnická s viroložkou Ruth Tachezy

Co nejpodstatnějšího se věda na tomhle případu naučila?

„Myslím, že zcela úžasný je pokrok, který se týká vakcín. To byla věc, která byla takzvaně na spadnutí, ale k tomu, abychom skutečně mohli ty vakcíny začít používat, je bylo potřeba vyzkoušet v klinické praxi. Pokud nemáte dostatečně velkou epidemii, tak to nemůžete vyzkoušet. Ty předešlé epidemie, pandemie vymizely relativně rychle, což byla zika a ebola, kde vakcíny připravené byly. Tohle byla možnost to vyzkoušet, i když to možná zní trošku morbidně. Na druhou stranu to určitě posune vědu dramaticky dopředu a já věřím, že uvidíme kombinované vakcíny, které budou úžasně fungovat. Je spíš otázka, jak se zachová svět jako takový do budoucna. Myslím, že stále si všichni neuvědomují, že je důležité se postarat o svůj stát a své lidi, ale my se v této činnosti potřebujeme postarat o celý svět a řešit pandemii globálně.“

Souhlasíte s tím, že největší radostí pro vědce je objevit záhadu?

„Já hrozně závidím těm, kteří objevili nebo vymysleli mRNA vakcíny, to musí být úžasný pocit, zachránit tolik lidských životů. Určitě bych byla ráda, kdyby ten výzkum, který jsme dělali, přispěl k něčemu pozitivnímu.“

Lze očekávat ještě nějaký převratný objev v souvislosti s koronavirem, nebo už budeme řešit jen společenské důsledky pandemie?

„Určitě ještě prostor je při objevování léčiv. Díky tomu, jak se studuje charakteristika viru, jeho způsob replikace, tak tam víme, že jsou slabá místa viru, kam by se dala cílit léčiva. Věřím, že tam uvidíme posun a uvidíme ho i ve vylepšování vakcín.“

Spustit audio

Související