V Daňkovicích stojí toleranční modlitebna z roku 1815. Nese prvky dané patentem císaře Josefa II.
V Daňkovicích, vesnici ve Žďárských vrších na Vysočině, stojí přes 200 let toleranční modlitebna. Místní věřící si brzy po vydání tolerančního patentu postavili stavbu dřevěnou a v roce 1815 pak budovu zděnou, přesně podle požadavků daných patentem císaře Josefa II. Od té doby se modlitebna příliš nezměnila. Přibyly do ní jen varhany.
V Daňkovicích vyrostla toleranční modlitebna už v roce 1788, tedy jen sedm let po vydání tolerančního patentu. Byla dřevěná a stála asi 150 metrů od zděné, která slouží věřícím dodnes.
Evangelická církev mohla díky patentu začít stavět své modlitebny, musela ale dodržovat pravidla. „Nesměla tam být věž ani zvon a vchod musel být z polí, nikoli z obydlené části,“ říká kurátor daňkovického sboru Miroslav Zelený. A tak to zůstalo dodnes. Podle druhého patentu už sice evangelické kostely mohly mít věže, ale v Daňkovicích zůstalo vše při starém. Po čase přibyly jen varhany. „Varhany máme od roku 1861 a pocházejí z Jimramova,“ dodává kurátor.
Původní je i interiér modlitebny. Proti dveřím stojí stůl Páně, za ním jsou při delší stěně umístěny kazatelna a křtitelnice. Do čtyřicátých let minulého století stála kolem stolu Páně ohrádka. Tu pravděpodobně zničila dřevokazná houba.
Lavice jsou kolem stolu Páně rozestavěné ze tří stran. Dnes si rodiny sedají pěkně pospolu, vždy tomu ale tak nebývalo. Byl daný zasedací pořádek. „Na jedné straně sedali muži, na druhé ženy a děti sedaly nahoře na kruchtách,“ ukazuje Miroslav Zelený. Příchozí se také často diví, proč nemají lavice jednotnou podobu. „Každá rodina si vyrobila svou lavici. Někdo měl rád zdobnější, někomu stačila jednodušší, anebo zdobnější neuměl vyrobit,“ vysvětluje kurátor.
V těsné blízkosti modlitebny je dnes hřbitůvek a fara. „Máme tam zřízené malé muzeum,“ říká Miroslav Zelený a dodává, že na faře také ubytovávají turisty. Místo je ale třeba předem zamluvit. A jde o ubytování velmi jednoduché bez lůžkovin.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
