V barokním areálu v Žirči je jediný dochovaný jezuitský betlém. Figury mají podobu místních lidí

Na začátku byl nečekaný nález dřevěných betlémských figur ve věži barokního areálu v 90. letech minulého století. Dnes si díky němu můžete v bývalé kočárovně u kostela sv. Anny prohlédnout pravděpodobně jediný dochovaný jezuitský betlém u nás.

Žireč leží čtyři kilometry jihovýchodně od Dvora Králové nad Labem, jehož je místní částí. Žirečský zámek, ve kterém v 60. a 70. letech 20. století sídlil domov důchodců, byl v restituci navrácen Kongregaci Sester Nejsvětější Svátosti v Českých Budějovicích. Ty jej darovaly Diecézní charitě v Hradci Králové, Oblastní charitě Červený Kostelec, a tak tam vznikl Domov sv. Josefa, který slouží hlavně nemocným s roztroušenou sklerózou.

Zámek je součástí Barokního areálu Žireč, do kterého patří i kostel sv. Anny. V jeho sousedství postupně vzniká expozice historie areálu a v části, která je při prohlídce už přístupná, je k vidění i unikátní polychromovaný jezuitský betlém.

Původně čítal třicet postav vysokých od 60 do 120 centimetrů. Dodnes se jich dochovalo pouze čtrnáct, ale i tak jsou pozoruhodným svědectvím dobové tvorby místních lidových umělců a zřejmě i jezuitů. Betlém si patnáct let vždy o vánočních svátcích mohli prohlédnout návštěvníci kostela sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové nad Labem. V roce 2017 se ale vrátil do už zrekonstruovaného žirečského areálu.

Jako by každou postavu dělal jiný tvůrce

Jezuité v Žirči působili od roku 1652 do roku 1773. Na místě původní tvrze vybudovali rezidenci a kostel sv. Anny. Betlém, který v tomto období zřejmě vznikl, přečkal i rok 1825, kdy kostel sv. Anny skoro zlikvidoval velký požár. Jesličkové figury se podařilo zachránit na poslední chvíli. Traduje se, že obličeje jednotlivých postav byly tehdy vyřezány podle skutečných žijících místních lidí. Nejsou tam ani dva stejné ani podobné. Proč ale některé z nich vypadají děsivě a ztrýzněně?

"Betlém byl vyřezaný po Třicetileté válce, kdy lidé většinou strádali a hladověli, a tak mají někteří trochu utrápené obličeje. Původní oblečení se nedochovalo, a abychom figury oblékli co nejautentičtěji, tak se restaurátoři poohlíželi po jiných dobových betlémech. Podařilo se sehnat textilie, které se původně používaly, aby oděvy byly co nejvěrohodnější," popisuje provozní a průvodkyně žirečského barokního areálu Markéta Jeriová.

Stálá výstava v příslušenství kostela a v bývalé kočárovně je přitom pomyslnou branou do barokního areálu a vypráví příběhy z historie žirečského panství. Poznáte na ní jezuity jako nositele regionálního rozvoje po Třicetileté válce, Josefa II. a provedení tzv. raabizace v Žirči, velký požár v roce 1825, továrníky Ettrichovy, Kongregace sester Nejsvětější Svátosti, příběh revitalizace a tak dále. Ústředním bodem je ale právě jezuitský betlém z 18. století.

Barokní areál zaujme návštěvníky i dalšími zajímavostmi. Na kostelním kůru je skutečný světový unikát: žirečská barokní zvonkohra z roku 1732, kterou nechal do zdejšího zámeckého interiéru zhotovit František Antonín hrabě Špork. Po rekonstrukci je hudební nástroj funkční a využívá se i ke koncertním účelům. Vzácný je také hlavní oltář s vyjímatelným obrazem, který lze měnit podle liturgického období, a zrestaurovaná socha Panny Marie.

V sezóně od dubna do října je celý areál přístupný (vyjma pondělí) od 9:30 do 17:00 hodin, v zimním období je třeba se na prohlídku kostela sv. Anny a stálé expozice předem objednat.