Úterní Noční linka: Životní cíle

13. říjen 2020

Má smysl stanovovat si cíle, které chceme v životě dosáhnout? Nebo je lépe řídit se intuicí a místo bojování o vytýčené cíle brát v klidu to, co k nám přichází?

Často slýchám moudra, která tvrdí, že pokud se chce člověk v životě někam dostat, něčeho dosáhnout, měl by si to zaprvné napsat, zadruhé naplánovat kroky, jak se k danému cíli dostane, za třetí pak tyto kroky zrealizovat. A že když si to nenapíšete a nenaplánujete, ke svému cíli nedospějete. A přece všichni se chceme v životě někam dostat. Ta cesta ale je vždy individuální, protože každý jsme jiný. Někteří prostě od dětství vědí, co chtějí dělat v životě, čeho chtějí dosáhnout, jakou chtějí mít rodinu, jak má zkrátka jejich život vypadat, už od mládí mají jasný životní plán a ten se jim také daří naplňovat. Obtížnější je to pro nás na opačném konci spektra, kteří takto jasno nemáme a v životě k nám věci přicházejí spíše v podobě náhod a řídíme se více intuicí. Ale jistě i tady se můžeme nechat trochu "vyškolit" a snažit se cíle stanovit.

Jenže cíle si stanovujeme do budoucna, za nějakých předpokladů. Život se nás ale na tohle neptá a některé věci prostě nelze ovlivnit. Může nastat situace, která nám život úplně převrátí a znemožní nám splnit si své cíle. Co pak? Může následovat veliké zklamání a beznaděj. A možná i otázka: "Není snad nakonec lepší si žádné životní cíle nedávat a žít s tím, co přijde, ze dne na den?"

Na vaše názory se těší v Noční lince Zora Ježková.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.