Soňa|Hezký večer všem posluchačům,já jsem měla touhu podívat se do Švýcarska už od mládí.Když mi bylo 30let sen jsem si splnila.S dcerou mé kamarádky jsme s cest.kanceláří byly 8 dnů na poznávacím zájezdu a nikdy na to nezapomenu.Byla to nádhera,připadala jsem si jako ve snu.Švýcarsko je překrásné.Tehdy jsem byla mladá a hlavně zdraví sloužilo ,dnes už bych to nezvládla.Nevadí,jsem spokojená ,jiný cíl cestování do ciziny nemám,Všechny zdravím a přeji hodně splněných snů.Soňa z Prahy
YVETA|Zdravím Vás, paní Jitko a všechny Nespavce. Kdybych měla Arabelin prsten, chtěla bych vidět Velkou čínskou zeď, Niagarské vodopády a Grand kaňon. Protože však prsten nemám a létat ze zdravotních důvodů nesmím, zůstane sen snem. Ale nemyslete, že toho lituji. Ne, ne. Od dětství jsme se stanem poznávali krásy naši zemi od Aše po Bardějov. Takové cestování bývalo finančně dostupné, v kempech jsme potkali mnoho prima lidí stejné krevní skupiny, se kterými byla legrace. Táboráky, písničky při kytaře… S některými se přátelíme do dnes. Jsem už stará, děti vylétly z hnízda, manžel už není, a přesto bych ráda ještě viděla třeba aragonitové jeskyně, Plaský klášter, Mariánskou Týnici, relikviář svatého Maura a soustu dalších krásných míst. Víte, je mi líto mých vnoučat. Se svými rodiči procestovali kde co, ale když se jich zeptáte, kde je Macocha, nebo jestli byli na Karlštejně, tak na vás koukají jako byste mluvili čínsky. Podle mého by každý měl znát svou zem a pak teprve poznávat svět. No, ale dneska je jiná doba. Přeji každému, aby se mu podařilo si svůj sen splnit. Dobrou noc
Ladislav z Olomouce|Dnešní téma pro někoho voní dálkami a některým se splní přání být zdravý a moci cestovat po naší krásné zemi. Já jsem se učil angličtinu a tak v rámci zdokonalení jsem si dopisoval s dívkou Andreou z Auclandu největšího města Nového Zélandu. Její otec byl pilotem a tak není divu, že se zahleděla při návštěvách letiště do Sirhana, také pilota, který se stal jejím manželem a následovala jej do jeho rodiště na arabském poloostrově. Měl jsem od ní spoustu knih a fotografií, které mě oslovili, že jsem hledal v cestovkách nějaký zájezd na Nový Zéland do krásné přirody a země plné zajímavostí. Její manželství se v cizině rozpadlo a tak se se dvěma dcerami vrátila ke svému otci, který mezitím ovdověl. Já jsem hledal zájezd, ale žádný mi nevyhovoval a cena okolo 100.000,-Kč mě také spíše odrazovala. V té době jsem v Evropě procestoval přes 25 států a tak mě Nový Zéland sice lákal, ale zůstal jen v mé paměti, čerpané z knih a filmů. Vzpomínky mě zůstanou a možná si tam zajedou moji následovníci.
Dobrou noc linkaři Vám přeje Ladislav z Olomouce
frantisek svaricek|Dobrý večér pani Jitko a posluchači noční linky.Takový můj sen byl navštívit nějakou exotickou zem,nakonec to bylo Řecko ,kde jsem byl nakonec celý rok. pro mě to byla zajimavá zkušenost,no a už je to 32 roků. Ještě jednou zdravím moje přátele z n,l,František ze Židlochovic.
Jana Jirkov|Hezký večer paní Jitko, mé cesty zatím vedly hlavně po naší české vlasti a to po kulturních a přírodních památkách. Také jsem navštívila východ Slovenska. Mým snem je jednou navštívit ještě jižní Moravu, Slovácko a co se teplých krajin týče, tak by to byla Itálie, Řecko a Španělsko. Přeji všem posluchačům splnění jejich cestovatelských snů a všechny mé příznivce zdravím.
Michal Sedlák z Myšlína|Dobrý večer. Když se po revoluci otevřely hranice a občané Československa tak mohli začít svobodně cestovat, mně bylo pouhých pět let. Troufám si tvrdit, že mám hodně cestovatelských zkušeností. Jako esperantista jsem poznal jiné kultury. Také jsem hostil cizince u sebe doma, a pomohl jim tak plnit si cestovatelské sny. Naše krásná Praha je pro ně neobyčejným lákadlem. A pro mě taky. Kráčel jsem po dlažbě tolika metropolí. Spatřil tolik přírodních krás. A pohlédl do tváře tolika lidem. Turisticky mě ještě lákají Faerské ostrovy, pobřeží severního Dánska, Rujána, vnitrozemí Lotyšska. Ale ten můj největší cestovatelský sen se mi zatím splnit nedaří. A už nejspíš nepodaří. Přitom zní tak prostě: najít světa kout, jakkoli zapadlý, kde na mě někdo čeká. Pokud bych ho našel, současně bych tak pro sebe našel to nejlepší místo na světě. Nejlepší pro nás skutečně neznamená nejlepší pro druhé. Posvačit u zapomenuté kapličky po boku milující osoby je víc než stanout v lesku všech Tádž Mahalů světa. Nemyslíte? S obláčku snů přeje klidnou noc Michal z Myšlína.
Bohumír, vězněm v cizině !| Myslím že jsme toho za život projezdili dost, i když nikdy není dost! No a moře je moře. Zázračnou kuchyni dokážeme si udělat i doma. Když jedete do zahraničí , je vše omezeno časem. Běda když vám počasí nevyjde podle vašich představ, holt smůla řekl by našinec. Skvosty a zajímavosti dnes můžete obdivovat přes počítač, leckdo by řekl , že je to i lepší a za ty prachy bych si doma užil dost. Loni jsme byli ve Špindlu- Krkonoše s výlety a procházkami. Co budu povídat, v pohodě, krásné počasí, prostě jsme si užívali krásy naší zemi. Letos přesto jedeme k moři s vnuky, po delší době, ať mají na nás vzpomínky. Všude dobře , doma ale nejlíp!
