Středeční Noční linka: Březen - Měsíc knihy

6. březen 2024

Četli jste hodně už od dětství? Pokračujete v této vášni i v dospělosti? Jste v Klubu čtenářů? Co vám členství v tomto klubu přineslo? Jak často si knihy kupujete? Máte v dnešní době na čtení ještě vůbec čas? Preferujete klasické papírové knihy nebo jste přešli na čtečky?

Máte oblíbené autory? Jsou pro vás knihy finančně náročné a raději chodíte do půjčovny? Využíváte antikvariáty? A co děti, vnoučata, mají ke knihám vztah? Kdybyste mi měli vybrat jednu knihu, která je pro vás tou knihou knih?

Březen jako Měsíc knihy se slaví od roku 1955. I přes původně ideologické zaměření býval (nejen) v knihovnách po dlouhá desetiletí vždy věnován knihám a čtení.

Volat do studia můžete na telefonní číslo 731 800 900 nebo psát na e-mail linka@rozhlas.cz.

Eva z jižních Čech|Všechny zdravím. Upřednostňuji klasické papírové knihy. Jako děvče jsem byla úplný knihomol. Chodila jsem do knihovny jednou týdně a půjčila si minimálně 5 knih a všechny za týden přečetla. Byla jsem schopná knihu o 400 stránkách přečíst na jeden zátah. Vzpomínám třeba na Zločin na Zlenicích hradě, nebo Poklad na Sierra Madre. Měla jsem ráda Karafiátovy Broučky, ale konec je smutný. Když jsem přečetla půjčené knihy, pustila jsem se do povinné četby mých starších sourozenců. Pak, když jsem tyto knihy měla číst jako povinnou četbu, už jsem je znovu nečetla ☺. Měla jsem ráda Remarqa, Tři kamaráy jsem přečetla několikrát. Babičku Boženy Němcové mám ráda dodnes. Paní Němcová ji měla také jako terapii, neměla lehký život. Filmy bych nebrala vážně. Četla jsem i několik dílů Jiráskova F. L. Věka, ale zdlouhavé popisy jsem přeskakovala. Pán, který četl schovaný ve větvích staré lípy, mi připomněl třeba Fadějevovu Mladou gardu. To je také kniha z války a hodně drsná. Měla jsem ráda rodovou ságu trilogii norského spisovatele Trygve Gulbranssena. Ota Pavel, Bohumil Hrabal a František Nepil mí oblíbení spisovatelé. Později jsem četla spíše filosofické knihy. V současnosti téměř nečtu. Mojí poslední oblíbenou knihou je Poutnicý deník od Jiřího Boudy, syna Cyrila Boudy. Jedná se o cyklodeník o putování do Santiaga de Compostela s jeho ilustracemi. Přeji příjemnou noc a krásné jarní dny. Eva
YVETA|Babička měla dva či tři ročníky. Bohužel vůbec nevím, kam se poděly. Ve škole nám četl za odměnu pan učitel Bylo nás pět. To bylo jako by to četl pan Filipovský. Nu a pak už jsem četla sama Honzíkovu cestu, knihy pana Štorcha, dívčí románky, Jiráska jsem přelouskala celého, Vinetua, Verneovky, Dobrý večer, paní Janičko a Nespavci. Knihy mne provázejí celý život. Jako malé holce mi čítávala babička pohádky, ale nejraději jsem měla příběhy ze svázaného časopisu Malý čtenář. detektivky…..ale pak mne nadchly básničky – Nezval, Puškin. Jenže jak šel čas vdala jsem se, stavba domu, přišly děti a na čtení moc času nebylo, leda zas dětem pohádky. Těšila jsem se, že až děti odrostou vrátím se k žánrům, které mám ráda. Na jednu knihu ale nemohu zapomenout. Televizi jsme neměli, ale já dostala scénář Starců na chmelu i s gramofonovou deskou s ukázkou z filmu. Taky zmizela v propadlišti dějin. Dnes už zase čtu pohádky – vnoučatům. A jsem ráda, že rády poslouchají. Dobrou noc.
Jana|Zdravím všechny linkaře, ale dnes hlavně vás, p. Jano! Téma na březen tradiční a přesto vždy vítané. Jak nás to čtení obohacuje. Přečetla jsem toho, myslím dost, ale ráda bych vzpomněla na svoji pratetu, ročník 1896. Byla to sestra mé babičky a v pracovní knížce měla napsáno povolání hornice. Ano, nejdříve léta pracovala na koksovně Karolina v Ostravě a poté v Dole Trojice v Ostravě. To byla žena, která měla neženskou práci, velmi těžce fyzicky pracovala a tehdy ty výdělky byly nízké. Jenže ona milovala knihy a tak ze svého platu kupovala nové knihy, někdy celé edice. Měla ráda tu růžovou knihovnu, ale také Sokola Tůmu, který byl tady velmi oblíben a dodnes mám po ní knihy Karla Václava Raise. Knihy měla podepsané a půjčovala to známým a sousedkám. Měla radost, že takovým způsobem může zprostředkovat četbu i těm, kteří by si tehdy knihy nekoupili. Taková byla naše teta Františka, která by 9. března měla už neuvěřitelných 128 let! Vzácná to žena, často na ni vzpomínám. Děkuji, paní Jano, za krásné téma a prosím o některou z vašich písniček.
Olga|Já Vás zdravím Janičko, četla jsem od malička, knihy a časopisy jsem kupovala i svým dětem, když byla knihovna při mém zaměstnání, ráda jsem si knihy půjčovala. Třeba jsem četla knihu Tančím tak rychle, jak dokážu, moc se mi líbila, pak tu knihu zfilmovali, ale film se mi vůbec nelíbil, už to nebyl takový zážitek jako při čtení. Pak jsem byla pár let v Knižním klubu, vždycky jsem si koupila hezkou knihu a v poslední době jsem začala přečtené knihy darovat své snaše, která si je vždycky ráda přečte. A knihu Klukoviny Uršuly Klukové jsem si taky koupila, protože mám Uršulku moc ráda a i ten její neskutečný humor. Mám i pár knih od Ivanky Deváté a vždycky si nějakou vezmu s sebou na dovolenou. Děkuji za Vaše povídání, mějte se moc hezky a dobrou noc.
Dobromila Atalovičová|JANICKO PROSIM OMLUOVAM SE POCITAC STAVKOVAL UZ JSEM MU DOMLUVILA DIKY DOBROMILA
Daniela z Prahy |Dobrý večer, můj tatínek byl závislák. Dnes je mi to zcela jasné. Nepil, nekouřil, ale peníze neváhal investovat do knih a gramofonových desek. Byl členem všemožných klubů, aby mu žádná novinka neunikla. Což bylo v minulosti důležité. Později vycházely novinky ve čtvrtek, to byl svátek. Měl nakonec čtyři velikánské knihovny, v nichž bylo přes dva tisíce knih. Dokonce si vedl kartotéku a knihy měly svoje místo. Říkala jsem si, co jednou s těmi knihami budeme dělat? Byla to kvalitní literatura, nejen krásná, ale i odborná teologická. Pak přišla do Prahy povodeň a voda brala z přízemního bytu všechno. Včetně veškeré literatury. Tatínek měl už přes osmdesát a byl ze ztráty knih opravdu smutný. Začala jsem tu týden co týden nosit knihy, ze své knihovny, která se z velké části skládala z knih, které jsem od něj dostávala ke všem životním příležitostem. Platil mi celý život Klub přátel poezie, knihy, které byly doprovázeny i gramofonovými nahrávkami. Dodnes se k básním z tohoto klubu vracím. Jen ten gramofon už nemám. Vážím si toho, že se v rodině vztah ke knihám nějak samozřejmě podporoval. Snažím se vést k tomu i svoje potomky. V neděli jsem nejmladšímu vnukovi vyměnila Kábeleho Brousek pro tvůj jazýček za starší knihu. »Zvonky - jsou z roku 1931 a pak máme Broučky vydané v roce 1928. Vnučka už je čtrnáctiletá a čte knihy nejen v češtině, ale v angličtině i španělštině. Knihovna patří do bytu všech mých blízkých a jsem za to moc ráda. Čtečka mi dotek s papírem nenahradí. Daniela z Prahy
Dana|Pěkný večer všem. my jsme měli v domě, který se musel prodat, opravdu hodně knížek a hlavně pěkně i vázané v kůži, takže jsme si nechali jen ty vzácné, protože to nebylo kam dát. No a letos před Vánocemi jsem byla v jedné dobročinné organizaci, nesla jsem tam nějaké věci a nějak došla řeč na knížky. A já jsem říkala, že mám doma nádherné vydání Pohádek tisíce a jedné noci. Jedna z těch pracovnic to slyšela a říkala, že má dceru a že ta po tom strašně touží a nejsou nikde k sehnání. Tak jsem jí říkala, že už jsem stejně stará, tak že to té její dceři donesu. Paní byla úplně šťastná a že jestli to přinesu do Vánoc, že to dceři dá pod stromeček. Ten týden před svátky jsem to přinesla, je toho třináct dílů, paní mi to strašně chtěla zaplatit, ale já jsem říkala, že když to chce mladá holka k Vánocům, že jí to tedy daruju. Nechtěla, ale tedy aby neměla nějakou povinnost, tak říkám, dejte mi symbolicky stovku a jsme vyrovnané. Paní jsem potkala po Vánocích a říkala, že dcera to i oplakala, jak dostala úžasný dárek. Tak jsem byla za dobrý skutek odměněna a snad jí to dlouho bude dělat radost.
Milena z Poděbrad|Děkuji za zahrání ústřední melodie z filmu Doktor Živágo.Píseň Krásné je žít nazpíval Milan Chladil.
Dobromila Atalovičová|MILA JANICKO KRASNY POZDRAV JSEM RADA ZE VAS VIDIM A SLYSIM TE OD DTTEDTEETSTVI JSEM MILOVALA KNIHY POHADKY POVIDKY KNIHY HISTORICKE ETED MAM RADA NOCNI LINKU A VASE PISNE HUDBA JE KORENI MOJEHO ZIVOTA POTOM CTENI DEKUJI ZA VASE KRASNE PISNE VSE DOBRE ZDRAVI ZDAR A SILU VASE DOBROMILA
Jana |Moc Vás zdravím, paní Jani a taky všechny posluchače. Tak hlavně musím říct, že náš tatínek byl vášnivým členem Klubu čtenářů a objednával si docela velké množství knih. Ne že by je nepřečetl, to zas ano, ale knížkami jsme byli docela zavalení, když tatínek zemřel, vůbec jsme nevěděli, co s nimi. V antikvariátu je nechtěli, tak mi nezbylo nic jiného, než je pěkně naložit a odvézt do kontejneru na papír. Jen se tak usmívám, že kolik v tom vlastně bylo peněz, co tatínek věnoval svému koníčku - čtení knih. Já v současnosti čtu už dost málo, abych si v podstatě nezkazila zrak, spíš se věnuju luštění křížovek pro zábavu a pro cvičení paměti a jsem ráda, že už bude jaro, že budu hodně času trávit v přírodě, na procházkách, na zahrádce a sedět u knížky se bude zase až v zimě.
Sváťa z Brna|Dobrý večer Vám paní Jano i všem knihomolům , jež sledují Noční linku.Sotva jsem se naučil číst, zamiloval jsem si knihy.Vlastně v mém dětství patřila četba mezi mé hlavní zábavy.Navštěvoval jsem Místní knihovnu a zpočátku jsem hltal Verneovky.Byl jsem největším čtenářem ve třídách , které jsem absolvoval na Základní škole.Pokračoval jsem i na JSŠ .Velice mne bavilo provádění rozborů literárních děl našich i světových klasiků.Dodnes mám s těmito rozbory uschovaný sešit z let 1956 - 1959 .Při setkání spolužáků rádi do něj nahlížíme Mám vcelku slušnou sbírku knih zejména od klasiků.Rád čtu časopisy ve kterých jsou hodnověrné informace všeho druhu.Knihou knih je pro mne Sapiens- Stručné dějiny lidstva od Yuval Noah Harariho a pokračování od téhož autora Homo deus- stručné dějiny zítřka . Váš Sváťa
Jana Jirkov|Pěkný večer Vám Jani i všem knihomolům! Tak jako malé děvče jsem četla ráda o prázdninách knížky pohádkové nebo jsem pohádky poslouchala v rádiu nebo si je pouštěla na kazetách. Když jsem byla o něco starší, tak jsem vždy o prázdninách ráda sahla po knížce Heidi děvčátko z hor s nádhernými ilustracemi. No a coby náctiletou mě zajímala nejvíce červená knihovna. No a v současnosti si ráda poslechnu třeba četbu na pokračování, vzpomínám, že jsem poslouchala Draculu, bylo to velmi pěkně načtené. Přeji všem posluchačům ať jim knihy dělají radost v kterémkoliv období a zdravím všechny mé přátele z NL.
frantisek svaricek| Dobrý večér p.Janičko a posl.n.l. Já tady mám rozečteny dvě knihy od Jendy Slabáka a Ivanky Slabákové, jedna je PAN MORAVANKA a ta druhá je ROZHOVORY TROCHU JINAK.. Dostál jsem je od slabáků darem,tak mám co číst po večerech. Zdravím svoje přátele z noční linky.František ZE ŽIDLOCHOVIC.
Michal Sedlák z Myšlína|V knize se snoubí řemeslo s uměním. Dávám přednost pevné vazbě. Dobře se mi čte text psaný patkovým písmem, třeba renesanční antikvou, nejvíc se mi ovšem líbí fraktura. V knihách mi vadí stužky k založení, takzvané lacetky. Jsem milovníkem knih o umění. A také krátkých úvah a příběhů. Mám zálibu v povídkách od Karla Čapka. Povídka Čintamani a ptáci prohloubila můj zájem o perské koberce. Čtu málo, protože vše, co přečtu, potřebuji pak náležitě vstřebat, a to si žádá čas. Sám se věnuji literární tvorbě. Vnáší mi to klid do duše. Domnívám se však, že by se moje tvorba nesetkala s ohlasem čtenářů. Z obavy ze zklamání tak raději zůstávám u psaní do šuplíku. Moje myšlenky ať se tak stanou mou pozůstalostí. Společně s bílým anatolem s Čintamani a ptáky. Pokud mi ho tedy paní Severýnová prodá.
maruškaD|Dovolím si reagovat na včerejší noční linku - mám radost, že Pavel ze Židlochovic konečně po 15 letech opustí garáž jako svoje bydliště a nastěhoval se jak on říká do bydleníčka s vodou,teplem, bude moci si přečíst knížku, malovat, jeho aktivity jsou podle některých jeho koníčků značné,Ještě bych chtěla říci paní Aničce z Miroslavi, že poku budu jejím bydlištěm projíždět vyhledám ji.Obdivuji ji !!Děkuji, vím, že to není k tématu, ale doufám v uveřenění.maruškaD
Další příspěvky