Starostové obcí kritizují zákon o zadávání veřejných zakázek

„Nový zákon o zadávání veřejných zakázek je prostě šílený paskvil, který pod dojmem svatého boje proti korupci pomalu znemožňuje soutěžit a takhle si ho nikdo nepředstavoval,“ říká důrazně starosta Trutnova za ODS Ivan Adamec.

Základní cíl veřejného výběrového řízení je přitom chvályhodný - donutit firmy, aby nabídly co nejnižší cenu. Na jednu stranu naprosto pochopitelná věc, ne vždy to ale ve výsledku znamená úsporu.

Třicetitisícové město v Podkrkonoší totiž třeba za tisk Radničních listů zaplatí ročně o bezmála 200 tisíc korun víc, než by na základě nejnižší nabídky muselo. Firma Profi-tisk Group totiž sice nabídla vyšší cenu než původně vítězná konkurence, podle zákona se ale její nabídka papírově ponížila o 15 procent - zaměstnává totiž tělesně postižené.

„S touto cenou se musí počítat při hodnocení. Ale samozřejmě platit se bude podle té ceny, kterou nabídli, nikoli bez odpočtu. A ten 15procentní odpočet, který z 1,2 milionu nejsou zanedbatelné peníze, platíme navíc,“ vysvětluje tajemník trutnovského městského úřadu Zdeněk Nýdrle.

Obce preferují místní firmy

Jinde sice ve veřejném výběrovém řízení vyhraje firma s nejnižší cenou, dopředu je ale těžké odhadnout, jak kvalitní práci nakonec odvede. Potvrzuje to starosta Teplic nad Metují Milan Brandejs kandidující za sdružení Starostové a nezávislí.

„To, co nám vadí, je, že většinou firma, která z větší dálky soutěž vyhraje, my o ní nemáme žádné reference, neznáme je. A víme, že třeba firma, která je místní, třeba z okruhu okresu, dokáže podobné stavby realizovat, máme s ní dobré zkušenosti a byli bychom rádi, kdyby to dělali,“ tvrdí Brandejs.

Konečná nejnižší cena za samotnou zakázku navíc podle něj nemusí ve výsledku znamenat, že město ušetří. Už brzy se část lidí v Teplicích nad Metují konečně dočká nové kanalizace, už teď ale starosta přemýšlí o tom, jak by vypadala případná záruční oprava.

„Případné nedostatky, které se samozřejmě mohou někdy objevit, se řeší s firmou, která má základnu v okruhu 30 kilometrů, daleko lépe než s firmou, která je třeba 400 kilometrů daleko,“ soudí.