Reportážní seriál Martina Pařízka a Ondřeje Vaňury: Když jde o vteřiny 3. série

Dopravní policisté hledají kradená auta: Střelba jako poslední varianta

Opilí či zdrogovaní řidiči jedou v kradených autech přes 200 kilometrů v hodině. I na takový případ musí být připravení dopravní policisté. Při zastavování někdy používají zastavovací pásy nebo i střelbu. Zásahy jsou náročné a do akce musí někdy desítky policistů. O takových případech je první díl další série seriálu Když jde o vteřiny.

Na pronásledování kradených aut jsou neustále připravení policisté z dálničního oddělení v Pravech u Hradce Králové. Dálnice D11 je jednou z hlavních tras, kudy vozí zloději do Polska luxusní vozy odcizené u nás nebo v Německu. Podle šéfa dopravní policie Petra Duška na sebe převozníci aut nejvíc upozorňují tím, že se dopouštějí dopravních přestupků.

Aby vše dopadlo bezpečně

Martin Vlk pracuje na dálničním oddělení v Pravech přes 12 let. Za tu dobu ví, že se běžná služba může během chvíle změnit, když musí pronásledovat a následně zastavit kradené vozidlo.

Za volantem navíc často sedí opilý nebo zdrogovaný člověk, který ztrácí zábrany. V takové situaci Martin Vlk někdy překročí i rychlost 250 kilometrů v hodině: „Za ty roky, co člověk na dálnici funguje, už si na ty vyšší rychlosti zvykne. Vozidla, která používáme, jsou tomu uzpůsobená.“

K dispozici má oddělení v Pravech Audi A8 v civilním provedení s objemem 4, 2 litru. Auto je vybavené speciální technologií, která má kradená auta odhalovat přímo za jízdy. Ve vozidle je monitorovací zařízení, které automaticky načítá registrační značku a online ji kontroluje v registru odcizených vozidel.

Jak Martin Vlk prožívá situace, kdy musí pronásledovat odcizený automobil? „Pokud nějaká taková věc přijde, člověk se trošku rozpumpuje a vnímání okolního světa je jiné než při běžném výkonu. Ale jsme profesionálové, takže bychom tyhle věci měli potlačit a soustředit se na jízdu, aby vše dopadlo bezpečně,“ vysvětluje.

Majáky a zastavovací pásy

Když pronásledované auto sjede z dálnice, do akce se zapojují další hlídky. Martin Vlk popisuje, že k zastavení auta mají několik způsobů. „Stopku a majáky, to je jako první. Pokud na to řidič nereaguje, pak mu dáme opakované znamení. A poslední způsob jsou zastavovací pásy, případně střelba na vozidlo. To až opravdu v krajních případech.“

Operační středisko je při pátrání a pronásledování kradených aut důležitým místem. Tady mají policisté díky velkým monitorům, na kterých jsou podrobné mapy, o všech hlídkách přehled a můžou je koordinovat.

Čtěte také

„Často to bývá tak, že si připravíme místo k zastavení. Kolegové na operačním středisku vědí, kde vozidlo je, jaké má vybavení, jestli má například zastavovací pás. To vozidlo se snažíme dostat před pronásledované auto tak, aby bylo schopné ho zastavit,“ vysvětluje vedoucí integrovaného operačního střediska pro Královéhradecký kraj Libor Vejs.

Jeho pracovníci se musí rozhodovat během vteřin a komunikovat s policisty v terénu: „Poslední nejzávažnější případ se odehrál, když jsme pronásledovali vozidlo odcizené v Rakousku. Nereagovalo na znamení na zastavení, řidič byl pod vlivem omamných látek. Poboural plot, snažil se hlídkám ujet. Nakonec jsme byli nuceni k použití zbraně.“

Pronásledování kradených aut patří mezi nejrizikovější zásahy. I drobná nepozornost ostatních řidičů může skončit nehodou. Nejen na dálnici se tak vždy vyplatí sledovat zpětná zrcátka a policistům bezpečně uhnout.

Spustit audio

Související

  • Když jde o vteřiny

    Co se děje, když se počítá každá vteřina? Reportéři Martin Pařízek a Ondřej Vaňura přináší jedinečný pohled na práci složek Integrovaného záchranného systému.

  • Když jde o vteřiny 2. série

    Co se děje, když se počítá každá vteřina? Reportéři Martin Pařízek a Ondřej Vaňura přináší jedinečný pohled na práci složek Integrovaného záchranného systému.

Nejnovější zprávy

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.