Portrét je dialogem dvou lidí a lovem okamžiků. Vybere se ten nejlepší, říká fotograf Jadran Šetlík

Na co konkrétně tedy budeme zvát? Výstava se koná na Novém zámku v Kostelci nad Orlicí pana Františka Kinského.
Ano. A je to dost, řekl bych, velkolepá výstava z hlediska rozsahu, protože se takto málokde podaří. Vystavoval jsem v různých světových galeriích, včetně například čtyř velkých sálů na hradě Špilberk v Brně, ale tolik prostoru jsem ještě nikde nedostal. Říkal jsem, Františku, tady je opravdu příležitost se rozmáchnout a sáhnout i trošičku do historie a do retrospektivní tvorby. A on se zeptal, jestli jsem schopen obsáhnout všech těch 14 sálů? A já mu odpověděl, ano, lehce. Když jsem začal sály procházet, tak jsem zjistil, že je toho místa opravdu dost. Začal jsem sbírat fotografie a portréty, říkal jsem si, raději trošku víc než míň, a když jsem to vše přivezl a potkal jsem se s Františkem, tak toho bylo tolik, že asi můžeme udělat jednu výstavu od teď do září a druhou od září potom na podzim.

Vystavoval jsem v různých světových galeriích, ale tolik prostoru jako v Kostelci nad Orlicí jsem ještě nikde nedostal.
Jadran Šetlík, fotograf a portrétista

Můžeme připomenout, kdo na těch vašich obrazech vlastně je? A proč těm fotografickým portrétům vlastně říkáme obrazy?
Pochopitelně jsem se snažil vybrat z každé profesní oblasti, řekněme, ty nosné tváře. Takže tam máme například z oblasti sportu Áju Vrzáňovou, Dominika Haška, Báru Špotákovou, Karla Lopraise, z oblasti medicíny jsou tam taková zvučná jména, jako je Bohdan Pomahač, Jan Pirk a další. Mám tam oblast práva, pan dr. Rychetský, je to oblast aristokracie, pan Lobkowicz, Tomáš Kolowrat.

Čtěte také

„Vlastnit zámek neznamená zamykat, ale naopak ho otevřít návštěvníkům,“ usmívá se František Kinský

A už jste fotil i Františka Kinského?
My jsme se s Františkem pochopitelně domlouvali, ale měli jsme oba nyní takový fofr, že jsem říkal Františku, to nejdůležitější je být v pohodě. To nejde udělat za běhu. A tak jsme se rozhodli, že v průběhu léta si řekneme nějaký termín a on přijede ke mně. Nebo to možná uděláme na zámku, uvidíme. Ale určitě jeho portrét vznikne.

Z Františka Kinského září jeho osobnost, charisma vyzařuje. Fotí se vám takový člověk lépe, nebo je to naopak složitější? Protože vy musíte to charisma lidí zachytit.
Vydolovat to charisma a energii, to je pravda. Je pochopitelně příjemnější fotografovat takového člověka, který je už a priori tímto charismatem jaksi obdařen. Ale člověk na to nesmí tak úplně zase spoléhat, protože kvalitní portrét nespočívá jen ve zdokumentování tváře. Je potřeba prostě to něco navíc vydolovat a to je právě otázka dialogu dvou lidí, jednoho za objektivem, tím jsem já, a tím člověkem, který stojí před objektivem. Vždy říkám, že to je o dialogu dvou lidí a lovení okamžiků. A z nich se pak vybírá ten nejlepší, nejsilnější, nejcharakterističtější a nejcharismatičtější záběr.

Je pochopitelně příjemnější fotografovat člověka, který je charismatem obdařen. Ale kvalitní portrét nespočívá jen ve zdokumentování tváře.
Jadran Šetlík, fotograf a portrétista

Jaký máte vztah k Hradci Králové, pane Šetlíku?
Úžasný. Já tady mám řadu přátel a jezdím sem velice rád. A zámků a zámečků tady máte ve východních Čechách také požehnaně, takže já už jsem na mnohých i vystavoval, ale pochopitelně na žádném v takovém rozsahu jako nyní.

Všichni vědí, že jste se narodil v Itálii, v Terstu. Jaké bylo vaše mládí? Vy jste byl prý nejmladší římský paparazzi.
Ano, byl jsem nejmladší římský paparazzi ve svých 13 letech, to je pravda. Zcela náhodou, když jsem tam fotografoval římskou architekturu, tak najednou narazím na skupinku římských paparazziů a ti fotografovali dvě dámy. Zaslechl jsem jméno Claudia Cardinale a to už mi tehdy něco říkalo. Ovšem oni byly ty dámy dvě a já ani nevěděl, která z nich to je. Ona tam byla se svojí sestrou Blanche. Tak jsem tenkrát pořídil mých prvních pár reportážních snímků, pochopitelně bez zkušenosti a bez vybavení, navíc vybaven emocemi, které zahrály v tu chvíli nemalou roli. Nicméně z celého filmu byly 2 nebo 3 záběry, kdy Claudia byla rozpoznatelná a byl to takový velký první impuls k tomu, abych to prostředí začal sledovat. Pak jsem si pořídil lepší foťák a celý ten rok jsem byl v Římě, takže mám úžasný archiv hvězd stříbrného plátna 60. let od Claudie Cardinale, Brigitte Bardot, Giny Lolobrigidy, ale také Peter Sellers, Anthony Quinn nebo Boba Kennedyho jsem fotil na Španělských schodech s hippíky, byla to nádherná doba.

Čtěte také

Hrabě Kinský zve na své rodové sídlo v Kostelci nad Orlicí. Připraven je bohatý kulturní program

Pojďme se vrátit ještě na výstavu, která se koná v Kostelci nad Orlicí, budou tam prý i nějaké rodinné portréty?
To je téma, které není tak často vystavované a ne to všichni znají, protože většinou si mě spojují právě s těmi velkými jmény osobností. Já ale dělám velice často rodinné portréty. Tedy jsou vystaveny třeba úžasné portréty tří generací mých přátel v Čeladné, kdy jsem je portrétoval před 12 lety jako svatební fotografii v ateliéru pochopitelně, a následně po 12 letech jako rodinné fotografie už s dětmi a i děti samostatně. Nebo tři generace rodiny Hrdličků, to jsou obrovské pojmy českého automobilového průmyslu. Takže si myslím, že bude co vidět, bude to dost pestré a rozmanité, počínaje tedy opravdu tou velkou retrospektivou, což byl černobílý akt, kterým jsem se jednu dobu zabýval, takové speciální koláže benátských motivů s ženskými torzy. Ať se lidé přijdou podívat, myslím, že budou překvapeni.

Fotograf Jadran Šetlík byl dnes naším hostem. Děkuji, že jste zavítal k nám do Českého rozhlasu a mohli jsme pozvat naše posluchače na vaši úžasnou výstavu.