Páteční Noční linka: Nejdelší fronta v životě

11. srpen 2023

Zájezdy k moři, toaletní papír, banány a mandarinky, cihly, tvárnice, cement, kroužky na záclony, automatické pračky, knihy, džíny, gramofonové desky, auto. Fronty. Jen máloco symbolizovalo dobu před sametovou revolucí jako úmorné čekání na nedostatkové zboží. Jaká byla nejdelší fronta vašeho života?

Stála vůbec za to? Na co jste v dnešní době ochotni vystát frontu?

V dnešní Noční lince z Prahy se na vaše odpovědi bude těšit Honza Macoun. Volat do studia můžete na telefonní číslo 731 800 900 nebo psát na e-mail linka@rozhlas.cz.

Daniela z Prahy|Naposledy jsem stála frontu na úřadu práce, když jsem vyřizovala sociální dávky pro manžela. Překvapilo mě, kolik mladých lidí tady tráví čas čekáním na nejrůznější podpory. Ale to by asi bylo o něčem zcela jiném. Vás zajímají fronty před pětatřiceti lety. Takovou nejdelší jsem zažila na služební cestě v Bukurešti. Na letišti mě vyzvedla kolegyně z bratrské redakce a cestou v autobuse se mě otázala, zda si vezu šampón. Na čtyři dny jsem si ho nevezl. Zesmutněla a vysvětlila mi, že už tři týdny nemá mytou hlavu, že je v Rumunsku mýdlo, šampon a jiné hygienické přípravky na příděl. Sotva jsme vystoupily v centru, spatřily jsme neskutečnou frontu. Dověděly jsme se, že za půl hodiny otevřou a každý si může koupit jednu lahvičku šamponu a dvě mýdla. Viděly jsme se poprvé a ona se nakonec osmělila a položila mi dotaz, zda bych byla ochotna tu půlhodinu s ní počkat. Do ruky mi dala místní měnu, protože každý musel kupovat za sebe. Dlouho jsem neviděla tak šťastnou čtyřicátnici, když držela v ruce čtyři mýdla a dva šampony. Tenkrát Ceausescu nechal vypínat po desáté hodině vodu, vypínala se elektřina. Prý kvůli budoucí generaci. Zažila jsem to na vlastní kůži, když jsem se po desáté večer vrátila z cest na venkov a v hotelu už voda prostě netekla. Myslím, že časy se mění a některé věci, které považujeme za normální leckdy dříve v tuzemsku ani v okolích státech samozřejmé nebyly. Daniela
EVA|ZDRAVÍM VÁS HONZO I NOČNÍ LINKU MOJE SETKÁNÍ S FRONTAMI BYLY VŠUDE V POTRAVINÁCH NA VÁNOCE KAKAO MANDLE BURÁKY VĚE PO 1 KUSE BANÁNY MANDARINKY POMERANČE NA DĚTI BYLI JSME 3 TAK VŠE PO 3 KUSECH TOALETNÍ PAPÍR A VLOŽKY MENSTRUAŠNÍ JÁ UŽ JE NEPOTŘEBOVALA BYLA JSEM PO GYN . OPRACI V LÁZNÍCH FRANTIŠKOVÝCH TAK JSEM TAM NAKOUPILA NĚKOLIK BALÍČKŮ VLOŽEK A TOALETNÍ PAPÍR POSÍLALA BALÍK V BANÁNOVÝ KRABICI POSÍLA DOMŮ BALÍK KTERÝ STÁL TENKRÁT ASI 20KČS TED JSEM SI JEŠTĚ VZPOMĚLA NA FRONTU NA KŘAPKYJEZDILA DO MĚSTA MĚJTE SE HEZKY ZDRAVÍ EVA Z KRAKONOŠOVA
Eva z jižních Čech|Nejdelší frontu jsem stála přibližně před 47 lety a fronta vedla z Hradčanského náměstí na Pražský hrad. Stáli jsme ve frontě asi čtyři hodiny. Byla to myslím výstava o Karlu IV. Výstava byla skvělá, našla jsem na historické mapě z 9. století slovanské sídliště u našeho města. Před cca třemi lety jsem stála frontu v zahradách Pražského hradu na výstavu korunovačních klenotů, která se konala ve Vladislavském sále. Bylo to úžasné.
Jana|Zdravím všechny linkaře, dnešní téma je jistě zajímavé a každý pamětník si nějakou frontu odstál. Ale abychom byli spravedliví, fronty nebyly a nejsou jen u nás. Před asi 10 lety jsem byla na zájezdě v Itálii, navštívili jsme Řím a samozřejmě Vatikán. A teď dobře poslouchejte, na vstup do vatikánských muzeí jsme stáli asi v trojstupu dobré dvě a půl hodiny. Byla to jedna z největších front, které pamatuji, ale vydrželi jsme. Podobně jsem stála frontu k pokladně na Eifelovku v Paříži, dvakrát a bylo to vždy zhruba hodinu. Z našich končin vzpomenu frontu na výstavu korunovačních klenotů v r. 1978 - tedy k 600. výročí Karla IV. Bylo to na Pražském hradě a ve frontě jsme stáli asi tři hodiny. Jeli jsme do Prahy vlakem na otočku, tehdy jedna jízda 6 hodin a totéž zpátky, takže tehdy to byl den opravdu únavný. Už tehdy tam kšeftovali vychytralci, kteří lidem nabízeli minerálku tehdy za 50 Kč, což v té době bylo fakt hodně. Zážitků je dost. Všechny posluchače bez výjimek zdraví Jana .
EVA Z LITVÍNOVA|DOBROU NOC PŘEJI VŠEM.MÁM DOCELA ALERGII,KDYŽ ZASLECHNU FRONTA NA BANÁNY. ANO,PRODALI VÁM JEN URČITÉ MNOŽSTVÍ.A PROTOŽE JSEM PRODÁVALA,TAK VÍM,ŽE NEDOSTATKOVÉ ZBOŽÍ BYLO.TŘEBA ČOČKA,FERNET,BON PARI A NĚKDY I VÁNOČNÍ KOLEKCE.OD VŠEHO PŘIŠLO NA MENŠÍ PRODEJNU JEN JEDNO BALENÍ.(KRABICE)VĚTŠINOU JSEM NEDÁVALA ANI NA PULT.BYLI ZÁKAZNÍCI,KTEŘÍ CHODILI PRAVIDELNĚ A TY TO POTAJÍ DOSTALI.ALE HRŮZA TO NEBYLA.MYSLÍM,ŽE JSME BYLI SKROMNĚJŠÍ.A NEVYHAZOVALO SE.DNES LIDÉ BREČÍ,ALE TROCHU KOUKNĚTE,KDYŽ JDETE VYNÉST ODPADKY.PLNÉ POPELNICE JÍDLA
Ivana|Dobrý večer...žasnu..jdem ročnik 1958 nepamatujiže bych stála frontu na toaletni papir...nevim kde jsem žila,ale když byl koupila jsrm na dobu neubytně nutnou..ne na 20let do zásoby..i dnes když je mouka v akci netočim se s rodinou abycho měli 50 kg do zásoby ..
Blanka Plechatá |Dobrý večer, kdysi za komunistů jsem jezdila do Prahy na školu pro sekretářky a tak někdy místo školy jsem stála nekolikametrovou frontu na stavebnice Lego pro své syny.Ted obcas stojim frontu na poště . Blanka z Preloučska.
Blanka Plechatá |Dobrý večer, kdysi za komunistů jsem jezdila do Prahy na školu pro sekretářky a tak někdy místo školy jsem stála nekolikametrovou frontu na stavebnice Lego pro své syny.Ted obcas stojim frontu na poště . Blanka z Preloučska.
Inka|Dobrý den , pane Honzo , já nejčastěji stála pravidelně froty ve čtvrtek na nové knihy .Pak , když jsem už měla syna , tak to byly fronty na pomeranče , mandarinky a banány . Bylo nedostatkové zboží hrníčky , ty bývaly pod pultem . V dnešní době nestojím , ale sedím ( protože mám problémy stát kvůli nohám ) ve frontě na divadlo tady v Hradci Králové .Zdravím všechny . Inka z Hradce Králové
Bohumír - Šternberk|Před 50léty jsem si vystál frontu, na kterou se nezapomíná. Je to o hokeji. Tenkrát hrálo ZKL Brno v Olomouci proti Slovanu Bratislava. Brno mělo za neukázněné diváky stadion zavřený a tak se utkání hrálo v Ol. V Ol. byl hlad po hokeji a tak jsem se vydal po obědě z práce ke stadionu, byl jsem snad 50tý v řadě. Než pokladnu otevřeli, tak to lidmi houstlo a nebylo k hnutí, řada ne řada, byl to doslova boj a když jsem se konečně dostal pro lístek, tak cesta ven byla doslova horor, po ramenou, no prostě všelijak, od marodil jsem to.
Pepa| Zdravím N. L. ! V roce 1969 jsem stál před prodejnou nábytku frontu celou noc od 20,00 hod. na pořadník na zakoupení ložnice. Dostali jsme pořadové číslo, takže jsme se mohli volněji pohybovat. Já byl asi patnáctý. Asi hodinu před otvírací dobou jsme seřadili podle čísel. Bolely mě nohy, tak jsem usedl na výklenek výlohy. Paní, která stála nade mnou mi řekla, že bych měl jít na faráře. Nevěděl jsem proč, že nám na hlavě holé kolečko. Nevím jak se to stalo, snad kvalitním šamponem, kolečko mi zarostlo. Tak to už jsem nemohl jít na faráře. Když už jsme u těch vlasů, malinko odbočím od tématu. Jako malý jsem měl vlasy na ofinu, později dozadu. V pubertě se mi vlasy začaly vlnit, češu je do strany na pěšinku. Asi ve dvaceti letech se mě paní v autobusu ptá: ,,Vy máte trvalou?" Odpověď: ,,Ne, vodovou". Vlasy byly světlehnědé, proměnily se na bílé, ale jsou. I když prořídlé.. Další dlouhou frontu jsem si vystál před budovou ČNB při výdeji pamětních dvacetikorun a stokorun v roce 2019 od 6,00 do 9,15 hod. Když jsem si jel 8. února t.r. pro pamětní tisícikoruny, před vstupem do autobusu na ledovce mi ujely nohy, upadl jsem naležato. Chvilku mi trvalo, postavit se zpět na nohy. Byla tma a já nastupoval poslední, takže mě nikdo nezaregistroval. Měl jsem strach že mi autobus ujede, naštěstí neujel. Pak jsem si opět vystál frontu před ČNB od 6,00 do 9,30 hod.
Rva|Dobrý večer. Pane Macoune velká pochvala. Linku poslouchám od prvého vysílání což bude tak 19 let, takové tema ještě nebylo. Jsem ročník 1946 a z toho vyplývá, že jsem musela být ostřílená frontová bojovnice pokud jsem chtěla pro děti oboce či slušné maso. A před pár lety jsem so vystála velmi dlouhou frontu na Korunovační klenoty. Hezké vysílání i poslouchání Eva.
Gábina Ch|V roce 1954 před vánocemi frontu na citrony,banány a pomeranče od 7 hod do 14.odpoledne Všechny zdravím
maruškaD|V současné době je největší fronta na mír, je třeba abychom v této frontě stáli všichni.díky.maruškaD
Helena|Člověk,člověka ovlivní vším,čeho je schopen za peníze svou osobností.Ve frontě a v mém mozku vznikají nejryzejší formy.Řeči ve frontě můj svět,fantazii.Napsala bych pohádky,přesto NE.TOTO je pošta partner v Jistebníku 1mx2m v potravinách.Magické dopspívání koho asi.V 21 stol.si připadám jako dítě v ZOO, kouzelná hůlka,ani se mi nechce zvracet do potravin kolem ve frontě.V obci je 78%důchodců pobývajících v hospodách s kouřem,Přesto se všichni důchoci stojí ve frontě a chtějí se dožít 100 let a brát důchod ve frontě 40 roků,a tako pošta v Jistebníku je na NOBELOVU CENU,Dobro je na vlčí stezce a hrdinský čin je fronta na žalozpěv.S výčitkou svědomí proč tam chodím,pro balíky ......
Další příspěvky
autor: Honza Macoun

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.