Obliba skialpinismu v Česku stoupá, nejvíce terénů je v Krkonoších

10. prosinec 2013

V Krkonoších se postupně spouští vleky a zvyšuje se délka upravených tratí na běžecké lyžování. Na sníh se vydali už i první skialpinisté. To je nejmladší z lyžařských sportů a jeho obliba stále stoupá. A to i přesto, že terénů pro skialpinismus je na českých horách málo. Ti nejoblíbenější jsou právě v nejvyšších českých horách. Zasahují ale do první zóny národního parku i do lavinových terénů.

V Krkonoších je osm speciálních cest pro skialpinismus a v terénu nejsou nijak značené. Z 90 % vedou po běžných turistických cestách, zbytek tvoří různé propojky, které vedou volným terénem. Pro pohyb v něm je potřeba mapa a zkušenost. Pro začátečníky je vhodné najmout si horského vůdce.

„Je na zvážení každého, jestli na to má zkušenosti, jestli se na to cítí,“ říká Petra Šťastná ze správy Krkonošského národního parku.

„Lidé by si opravdu měli zjistit co nejvíc informací od horské služby. Neměli by podceňovat situaci, nemělo by jim chybět základní lavinové vybavení, náhradní oblečení, čelovka, mapa, busola nebo i třeba GPS, ale ta nemusí v určitých terénech úplně zafungovat,“ dodává.

Počasí se na horách mění rychle, a tak není těžké zabloudit i na místech, která na první pohled vůbec nevypadají zrádně. Stačí, když padne mlha nebo když vítr zvíří čerstvý sníh. Náčelník horské služby Adolf Klepš proto připomíná, co by si skialpinisté měli uvědomit:

„Pohybují se mimo značené cesty, v terénu, kam je třeba v národním parku zakázaný přístup, sjíždějí úseky, které jsou uzavřené, jsou mimo značené turistické cesty. Pak samozřejmě mohou vzniknout problémy v podobě úrazu ve volném terénu. Anebo, pokud je zvýšený stupeň lavinového nebezpečí, může dojít i k lavinové nehodě.“

Ale nejen kvůli lavinám se skialpinisté nemohou v Krkonoších pohybovat úplně všude. Omezení se týká první zóny národního parku, kde jejich pohyb narušuje klidové zóny zvířat. Proto by se návštěvníci neměli pohybovat mimo osm povolených tras.

Skialpinista na svazích Dolomit

„Trasy vznikaly jako kompromisní řešení. Na jedné straně byly předměty ochrany přírody, což je v tomto případě hlavně tetřívek obecný, který má zimoviště při horní hranici lesa, kde se tak dobře lyžuje. A na druhé straně je tam i nějaký zájem skialpinistů. Ale tím, že se nacházíme v národním parku, jsou zájmy ochrany přírody daleko přednější,“ připomíná Petra Šťastná.

Správa Krkonošského národního parku i Horská služba upozorňují, že vytyčené trasy i lavinový servis jsou pouze informační.

Skialpinismus je extrémní sport, který provozuje každý na své riziko. Skialpinisté by si měli být vědomi lavinového nebezpečí a hlavně nepřeceňovat své zkušenosti.

autor: Hana Novotná
Spustit audio