„Nestůj stranou…!“ je tématem letošních Mezinárodních dnů proti rasismu

Během konference na téma „Nestůj stranou…!“ v Senátu promluvili lidé z různých menšin – například Romové, lidé LGBT+, ale také ti, kteří někomu zachránili život a zdraví. Jedním z řečníků byl romský bojovník za lidská práva a proti neonacismu Jozef Miker.

Jozef Miker: „Já nestojím stranou už od roku 1992, protože v tom roce se poprvé scházeli neonacisté v Teplicích a pochodovali do romské ulice. Tenkrát jsme si řekli, že nebudeme stát stranou a jdeme do toho. Když jsem přišel do té Dubské ulice s bratrem a kamarády, stál tam jeden starší chlap a měl v ruce vidle. Nebyl to Rom. Já jsem k němu přišel a říkám: ‘Hele, dědo, tady všechno zabavují, dokonce i hole lidem berou, a Vy tady máte vidle?’ A on říká: ‘Ne, já musím! Už nikdy nechci, aby se opakovala 30. léta. Tenkrát jsme si říkali: To jdou jenom po Židech, nás nechají bejt – a jak to dopadlo? Kolik lidí muselo umřít? Šest let týrání a bídy – a už nikdy víc!’ Ta jeho slova jsem si vzal k srdci a tak jsem v tom dodnes.“

V závěru úterní konference v Senátu byly vyhlášeny výsledky studentské soutěže Nestůj stranou...!, do níž účastníci posílali svá díla v češtině a ukrajinštině. Pročítal je evangelický kazatel pro humanitární aktivity, menšiny a lidi sociálně vyloučené Mikuláš Vymětal.

Mikuláš Vymětal: „Dost často to byl příběh, protože na to téma Nestůj stranou...! sami ti lidé zažili, že byli obětí nějaké diskriminace nebo šikany, což je motivovalo k tomu, že začali pomáhat druhým. Takových příběhů tam bylo několik, které se opakovaly a líbily se mi, protože mi to připadalo nejvhodnější. A pak tam byl příběh, který napsal ukrajinský hoch. Původně byl sám ve třídě jako Ukrajinec, tak seděl v první lavici, učil se pilně česky a komunikoval s ostatními. A pak k němu přišel druhý ukrajinský hoch, který se nechtěl učit česky a pořád chtěl, aby mu to ten první překládal. Napsal o tom příběh, jak ho to nebaví mu to pořád jenom překládat, že každý, kdo je tu dlouho, se má učit česky a je to hanba, když se neučí česky, když tu chce být dlouho. A že čeština a ukrajinština jsou od sebe vzdálené jazyky, takže když Čech na Ukrajince mluví česky, tak Ukrajinec nerozumí, a když na něj křičí, tak nezačne rozumět – a naopak je to taky tak. Tak to byl moc pěkný příběh, který byl v češtině, kdy se ten člověk učí a zároveň se odvažuje v tom jazyce vyjadřovat. Tak to se mi moc líbilo.“

Mezinárodní dny proti rasismu mají své kořeny v Německu, kde jejich počátky v 90. letech nebyly jednoduché.

„V Německu to odstartoval Jürgen Micksch, což je farář, už je mu asi 83 let a pořád je ve výborném duševním stavu. Myslím, že nejdřív začínal v církevním prostředí, kde bylo hodně odpůrců a měl málo příznivců. Trvalo to třeba 8 let, než se to stalo trochu masovější akcí, konalo se to jen na několika desítkách míst, a teď je to na několika desítkách tisíc míst. Pomohlo mu k tomu to, že jedním z jeho principů je, že musí vždy spolupracovat nezvyklé subjekty, kdy třeba přijde farář do mešity a pozdraví muslimy, kteří se shromáždili, teď třeba začal ramadán, tak se shromáždí k večeři, která je v rámci ramadánu, a pak se baví s představiteli muslimského společenství o vztahu křesťanů a muslimů. Anebo muslimové přijdou do kostela apod. Tak pak přijde víc křesťanů než obvykle, protože jsou zvědaví, co ti muslimové budou říkat.“

Dnes se v Německu do dnů proti rasismu zapojují i školy, fotbalové kluby, policie a hasiči. U nás probíhá teprve druhý ročník.

Mikuláš Vymětal: „Jedna z těch akcí je seminář v Senátu a asi 60 nebo 70 dalších akcí jsou bohoslužby proti rasismu, přihlásilo se k tomu hodně evangelických a husitských sborů. Takže těmi pionýry jsou v tom evangelická církev a Církev československá husitská, už jsem dostal několik pěkných kázání, které zveřejním na stránkách protirasismu.e-cirkev.cz.

Na tomto webu najdete i kalendář akcí k Mezinárodním dnům proti rasismu.

Mikuláš Vymětal: „Jmenuje se to Mezinárodní dny proti rasismu proto, že to není jenom jeden den. 21. března je Mezinárodní den za odstranění rasové diskriminace a to ne vždy vyhovuje – někdy je to neděle, jindy úterý, je to pokaždé jinak, takže v Německu to nejdřív rozšířili na týden, ale pak byl týden taky málo, tak to rozšířili na týdny. V Německu je to do 2. dubna, u nás je to teoreticky do 8. dubna, kdy je Mezinárodní den Romů, ale protože se to jmenuje jenom Mezinárodní dny, tak je výhoda, že si může každý uspořádat mezinárodní den, kdy chce. Když se podíváte na naše stránky, tak jsou tam akce až do začátku dubna, ale vím i o nějakých akcích v květnu. Díky tomu, že začínáme, jsme získali výjimku, že můžeme Mezinárodní dny proti rasismu pořádat kdykoliv, když se někdo přihlásí, tak to uvítáme a budeme to podporovat.“

V rámci Mezinárodních dnů proti rasismu se ještě uskuteční akce spojené například s ukrajinskými Velikonocemi, židovských Pesachem nebo romskou hudbou.