777xxx607|JESTE CHCI VAM POPRAT DOBROU NOC A HEZKE SNY MILA
Helena|Jeste jsme chtela dodat - jestli chci, aby mi moje deti jednou pomahali, kdyz ja to budu potrebovat, musim jim pomahat ve vsem jak nejvice mohu, i ja sam. To je muj nazor. Byvalo lepsi,kdyz lide zili pohromade, nekolik generaci pohromade a vsichni si pomahali.
Helena|Pane Karle, posilam mnoho pozdravu a preji krasnou noc. Neda mi to se nepridat do dnesni zajimave debaty. Ja si myslim, ze srovnavat to co bylo, kdyz ja jsem byla mlada a samostatna hned po maturite s tim, co prozivaji mladi lide dnes, neni mozne. Take si myslim, ze neco jineho je vychovat deti k tomu, aby vedeli, co to znamena se postarat sami o sebe a pomahat jim, kdyz pomoc potrebuji a kdyz ja pomoc mohu poskytnout. Je velice snadne kritizovat, ale kdyz clovek nezna presnou situaci, ve ktere ten ci onen je, kritika se muze stat jen zlou pomluvou a snahou prosazovat jen muj vlastni nazor. Ja si proste myslim, ze v dnesni dobe to mladi lide nemaji jednoduche vsude na svete, prozivaji neco uplne jineho nez my a proto si myslim, ze clovek je musi chapat a pomoci, kdyz opravdu pomoc potrebuji, kdyz jsou to slusne vychovani, zodpovedni lide, kterym zivot ukazuje jak kruty muze byt. Myslim si, ze dnesni mladi to maji mnohem horsi, nez jsme to kdysi mivali my, dnesni generace senioru.
Zdena|Hezkou noční linku všem i Vám pane Kájo. Já jsem se postavila na vlastní nohy poměrně brzy. Bylo to v mých 17.letech hned po maturitě. Bylo to pro mne těžké, ale velmi poučné. Moje děti mne asi kopírovaly, protože mi z domova odešly také hodně brzy. Samozřejmě nás potkaly různé problémy, ale dokázali jsme to všichni většinou zvládnout. Když na to dnes vzpomínám tak jsem ráda, že jsem tak učinila, protože jsem měla ve všem svobodu rozhodování. Děkuji za zajímavé téma a přeji dobrou noc.
720xxx090|Kájo dříve jsme všichni pracovali,já od 15 let.Marta
Věra|Hezký večer Vám pane Sladký a všem posluchačům. Maturovala jsem v roce 1968, když mi bylo 19 a půl let. První výplatu, která činila 900 Kč hrubého jsem z velké části utratila za dárky rodičům a sourozencům. Z výplaty jsem si platila výdaje za dopravu, oblečení a stravování v pracovním procesu. Rodičům jsem nemusela přispívat na domácnost ani na bydlení, za předpokladu, že budu šetřit. Naše maminka měla vše pod kontrolou a jsem za to do dneška vděčná ( naučilo mne to opravdu hospodařit - ušetřila jsem na základní vklad družstevního bytu). Bydleli jsme na vesnici a rodičům jsem se vším pomáhala ( zahrada, zvířectvo, úklid, sekání dřeva apod.) Když jsem se vdala, tak jsme bydleli 2 roky u rodičů. Nemuseli jsme s manželem přispívat na bydlení. Toto nám velmi pomohlo a ušetřili jsme na zařízení bytu. Velmi si toho vážím. Nemuseli jsme mít žádnou půjčku. V mých 27 letech jsme se odstěhovali a od té doby jsem byla finančně nezávislá na svých rodičích. Co jsme dalšího potřebovali, tak jsme si postupně kupovali. U naší dcery jsem praktikovala totéž, co moje maminka. Dokud bydlela doma, což bylo do 30- let,nemusela nic přispívat na domácnost ani na bydlení, ale šetřila na své bydlení, což se jí podařilo a koupila si malý byt bez úvěru. Nemohu posoudit, jak to je v jiných rodinách, ale všeobecně se říká, že někde funguje tzv. "mama hotel". Mladí lidé by se měli snažit co nejdříve osamostatnit, aby na sebe převzali odpovědnost. Krásný večer Vám a všem posluchačům. Věra
Dana|Krásný večer Vám, pane Sladký a všem věrným posluchačům Noční linky. Já jsem šla do zaměstnání hned po maturitě, rodiče mne podporovat nemohli, postavili jsme dům, bratr šel na střední školu a naše maminka nechodila do práce, ze zdravotních důvodů nemohla a s penězi jsme taktak vycházeli. Rodiče byli rádi, že jsem si našla práci a starala se o sebe sama, i když jsem u nich ještě bydlela, ale měla jsem svoje peníze a samozřejmě jsem jim pomáhala. Dnešní dobu nechápu, když někteří rodiče třeba nemají práci a děti jsou doma a ani je nenapadne si najít aspoň nějakou brigádu. Ne každý si najde bohatého partnera, který by je hodlal živit. Mně osobně by se nelíbilo, loudit po rodičích nějaké peníze, když bych chtěla jít do kina, něco hezkého si koupit, nebo jet někam na výlet. A navíc, každý chce ten dobrý mobil, samozřejmě výhodný kredit a sedět doma u počítače a hrát si místo práce. Jak si to představují do budoucna, nevím, nerozumím tomu. Přeji hezký zbytek sváteční neděle a pěkný další podzimní týden. My jsme dnes dělali vinobraní, bylo úžasné počasí, tak ať nám ještě dlouho vydrží.
Jana|Zdravím všechny posluchače i Vás milý pane Sladký. Opět zajímavé téma. Já jsem se o sebe musela jak finančně tak materiálně starat brzy po nástupu do zaměstnání. Bylo mi kolem 18 let. Moje rodiče si koupili rodinný domek a byt, ve kterém jsme před tím bydleli všichni 4 sourozenci, nechala přepsat na mého staršího bratra a mne s mojí sestrou nás na nějaký čas nechala bydlet v tom domku, kde jsme musely přispívat na náklady energií. Mnoho peněz jsem v té době neměla, nebudu o tom psát, protože by tomu nikdo nevěřil. Přivydělávala jsem si ještě brigádně. Až když jsem se vdala a měla dvě děti, tak jsme si s mužem koupili domeček. Mám syna a dceru. Dceřiny synové se také osamostatnili brzy, ale děti mého syna i když jsou už dávno dospělé, tak jsou stále tzv. závislé na rodičích. Nemohu o tom moc psát, bylo by to na dlouho. Ale já to vidím negativně. Nevím jak dlouho to bude syn snášet. Naše generace byla snaživější a vděčnější, i když naše finanční příjmy byly v té době ubohé ve srovnání s dneškem. Tím se nechci nikoho dotknout, ale docela dost mých mladších kamarádů má své dospělé děti tzv. na krku. Mnoho dospělých dětí toho využívá. Krásnou noc všem.
Blanka z Prahy|Hezký sváteční den,milý pane Karle, jsem ráda že jste s námi.Začala jsem si vydělávat v 18 letech a začáteční plat byl velmi nízký, po roce a po získání označení technik-odhadce expozic ve film.laboratořích to už bylo dosti slušné. Já ovšem dávala celou svoji výplatu rodičům s nimiž jsem žila . Nelíbilo se mi to ale až jsem si postěžovala přátelům tak teprve tehdy rodiče uznali zněnit menší část ale i tu dostávali až do 20 let. Teprve až jsem se vdala a odešla z domu k manželovi tak tehdy jsem se osamostatnila. Nebyla jsem bohatá nevěsta naši byli chudobní, maminka nemohla pracovat a tak jsme s manželem začínali pomalu,ale bylo to krásné. Krásný zlatý a sluneční podzim přeji Blanka
