Nedělní káva - "Podání ruky"

RANNÍ KÁVA fejeton č. 90 (17.10.2010)
Často se ptám mého podnikajícího kamaráda, když slyším jak přesvědčuje a chlácholí zákazníka: proč to děláš, když víš, že to stejně nemůžeš splnit? Odpověď má pohotovou a pořád stejnou - slibem, chlapče, nikoho nezarmoutíš. To má pravdu, protože dávno jsou pryč časy, kdy podání ruky platilo víc, než notářský zápis, slovo dělalo ctihodným nejen šlechtice, ale i obyčejného člověka a na přítele se mohl ten v nouzi spolehnout. Dnes vás ošulí kdejaký prašivka, kamarád vytuneluje kamaráda a o pravdomluvnosti naší šlechty politické víme už také své. Naslibují hory i s horákama, když se jim jedná o bytí a potom je postihne taková mocenská skleróza, při které vnímají jen to, že se musí udržet co nejdéle. O finančních proláklinách, které vylezou na světlo boží obvykle až potom, když ctihodnost bývá odejita, nemluvě. Je to horší od té doby, co byl vystavěn onen nejdelší český tunel, vedoucí z Prahy na Bahamy. Včera se opět ve volebních místnostech vybírali politici, kteří nám jsou nejblíže a na které trochu vidím a doplňovali jsme částečně i Senát, kam ovšem naše oči moc nedohlédnou. Tak si jen přejme, aby to nedopadlo jako obvykle. Podle zásady nikdo vám nedá tolik, co vám my slíbíme.