Nedělní káva - "Dušičky a kultura národa"

RANNÍ KÁVA fejeton č. 92 (31.10.2010)
Kultura národa se pozná nejen podle toho, jak se k sobě chovají živí, ale také podle toho, jak se ti živí dokáží chovat k mrtvým. I přes kalendářní připomenutí, že druhý listopadový den je památkou na zesnulé, nedokáží to mnozí pochopit. Chvilka, kdy si ve světle zapálené svíčky vzpomeneme na svoji babičku, položením květů nebo věnečku na hrob, kde odpočívá maminka nebo tatínek, ta chvilka tiché vzpomínky je přeci to jediné, co už nás s našimi předky na pár okamžiků vrátí zpět. Když na dušičky procházím hřbitovem, zastavím se i u hrobů kamarádů a známých, kterým mohu věnovat letmou vzpomínku. Není nutné okrášlit nesmyslně místa posledního odpočinku okázalou výzdobou, ale i ti nejvzdálenější by měli možná právě v čase věnovaném památce těch, kdož žili, projevit svoji úctu. Je mi smutno, když pokaždé jdu u nás kolem nádherné hrobky rodiny, se kterou si osud krutě zahrál a ve chvíli, kdy mohli opět užít svého někdejšího značného bohatství, odešli v krátké době jeden po druhém. Ti příbuzní, kteří ho za ně spokojeně vychutnávají, jim nepřinesou na hrob ani květinu.