Mecenáš českých umělců Alexandr Brandejs

Ústava z prosince 1867 zaručila Židům v rakouském mocnářství plnou občanskou rovnoprávnost, a pro jejich uplatnění se tak otevřely nové možnosti. Alexandru Brandejsovi, nejstaršímu ze šesti dětí v rodině židovského nájemce v Hřebečníkách u Rakovníka, bylo v té době 19 let. O sedm let později, nedlouho po sňatku v reformní synagoze v pražské Dušní ulici, mu klášter Emauzy svěřil do správy velkostatek v Suchdole u Prahy: téměř 200 hektarů polností, početný skot, koně, ovce i drůbež. Alexandr Brandejs zde osvědčil své schopnosti. Ve známost však vstoupil především jako mecenáš umělců z okruhu vznikajícího Národního divadla.

U zrodu Brandejsovy podpory českému národnímu hnutí a jeho umělcům stálo dávné přátelství s malířem Františkem Ženíškem. Ten, ale i mnozí další umělci, pak na Brandejsovu suchdolském statku nacházeli přívětivé místo, kde mohli rozmýšlet i vytvářet svá díla. Kromě Ženíška malíři Mikoláš Aleš, Václav Brožík, Jakub Schikaneder a Antonín Chittusi, sochař Josef Václav Myslbek, spisovatelé Jaroslav Vrchlický, Julius Zeyer stejně jako básník Vítězslav Hálek. Ti všichni se těšili Brandejsovou pohostinství, přičemž především Mikoláš Aleš u Brandejsů několik let téměř přebýval.

„My všichni, kdo jsme Brandejse znali, víme nejlíp, že to byl šlechetný zanícenec, který nás všechny, kdo jsme tam chodili, měl rád,“ vzpomínal Mikoláš Aleš. „Choval se k nám tak srdečným způsobem, že jsme k němu všichni zajížděli jako k bratrskému příteli.“

Brandejs ostatně na své umělecké přátele nezapomínal, ani když je přímo nehostil. Ze Suchdola do Prahy zajížděly v zimě především k rodinám Ženíška a Myslbeka vozy s brambory na přilepšenou a autorovi pomníku svatého Václava na stejnojmenném pražském náměstí Alexandr Brandejs prospěl i jinak. Málokdo asi tuší, že kůň, který posloužil jako model ke konečné verzi pomníku, byl Brandejsův oblíbený Ardo.

Alexandr Brandejs se svého židovství nikdy nezřekl. Zemřel v necelých 53 letech 19. května 1901, aniž by během života pocítil protižidovskou zášť. Jeho nejstarší dcera Helena, sama malířka, a její manžel, vynikající portrétista Adolf Wiesner, již takové štěstí neměli. Za druhé světové války byli kvůli svému židovství deportováni do koncentračního tábora a Adolf Wiesner nacistickou persekuci nepřežil.

Alexandra Brandejse v Praze-Suchdole připomíná od roku 2005 po něm pojmenované náměstí. Zato jím kdysi spravovaný statek, místo tak úzce spjaté s českými dějinami, zůstává nehledě na památkovou ochranu v zdevastovaném stavu a hrozí mu zkáza.