Kravíhorský stroj na zázraky. Kosmické modely se těší velkému zájmu

Lunalón, Terralóna, Marsmeloun, Heliosféra a mnohé další skutečně dokážou pro astronomii, či spíše pro vesmír, nadchnout desítky tisíc lidí. Jejich expozice přitom doprovází přednášky, speciální projekce, videoreportáže i nejrůznější tematicky laděné kratochvíle. Není divu, že se tyto modely staly jedním ze symbolů Brna, jakožto města moderních technologií.

Vydat se do vesmíru je v jihomoravské metropoli docela jednoduché. Stačí někde v centru naskočit na šalinu 4 směr Masarykova čtvrť a během čtvrt hodiny jste na úpatí Kraví hory, kde se rozkládá malebný městský park. Na jeho vršku najdete budovu ze skla a betonu – Hvězdárnu a planetárium Brno.

Její příběh se začal psát 16. října 1954, kdy byly na Kraví hoře oficiálně otevřeny dvě malé pozorovatelny. Jejich kamenné rotundy s otáčivými kopulemi o průměru osm metrů tu stojí dodnes. V roce 1959 k nim byla přistavěna budova s projekčním planetáriem od firmy Carl Zeiss Jena, přednáškovým sálem a pozorovatelnou s dalšími dalekohledy krytými odsuvnou střechou.

V roce 1991 vznikla přístavba se sálem velkého planetária o vnějším průměru kopule 25 metrů a projekčním strojem Spacemaster v podobě obří, světlemodré „činky“. Opět z dílny německých Zeissových závodů.

V letech 2010 a 2011 prošla Hvězdárna a planetárium Brno radikální rekonstrukcí dle návrhu architekta Martina Rudiše. V roce 2013 zde zprovoznili jedinečné hybridní planetárium od francouzsko-japonského konsorcia s projekční plochou ze Spojených států, které v roce 2018 dostalo možnost promítat i ve 3D. Přírodovědné centrum tak získalo svoji aktuální, zdaleka ne však finální podobu.

Jak se můžete sami přesvědčit, rozhodně to není „kobka“ bez oken, osvětlená jen drobnými neony, jak bývá mnohdy zvykem, nýbrž budova s prosklenými stěnami propojujícími vnitřní svět vědy a techniky s vnějším, životem kypícím parkem. S běloskvoucím, téměř sterilním interiérem s minimem okras, s přísným důrazem na pravé úhly a hladké plochy. Ostatně díky netradiční architektonické podobě byla vyhlášena Stavbou roku České republiky 2012 a získala nominaci na Mies van der Rohe Awards 2013. V roce 2019 byla dokonce zařazena mezi deset nejkrásnějších hvězdáren Evropy.

Kurzy na hvězdárně prošlo i mnoho vědců

S dějinami Hvězdárny a planetária Brno jsou spojeni mnozí čeští astronomové, například Luboš Kohoutek, objevitel jedné z nejslavnějších komet 20. století, významný popularizátor Jiří Grygar či Luboš Perek, díky kterému byl postaven největší dalekohled na území České republiky (tzv. „dvoumetr“ v Ondřejově). Astronomickými kroužky i pozorovacími skupinami zde prošla celá řada vědců, lékařů i politiků. Například profesor Miloslav Druckmüller, autor světově nejlepších záběrů sluneční koróny, nebo Vladimír Remek, jediný československý kosmonaut.

Hvězdárna a planetárium Brno byla, je a bude místem, kde vesmír zažijete všemi smysli. Z té úžasné podívané se vám doslova zatočí hlava. Na hvězdárně se podíváte špičkovými dalekohledy na reálnou oblohu. I když Brno dusí čepice světelného znečištění, uvidíte nejen planety Sluneční soustavy, ale také útvary vzdáleného vesmíru. Z Kraví hory zkrátka hravě dohlédnete miliony světelných roků daleko.

Nejlepší umělý vesmír je v Brně

Úžas ale budí především „stroj na zázraky“, jak se označuje digitální planetárium, jedno z nejlepších v Evropě. Vlastně se jedná o virtuální kosmickou loď, ve které se stačí usadit a nechat se pohltit jedinečnou projekcí. Série speciálních projektorů v kombinaci s desítkami počítačů dokážou vykouzlit na projekční ploše o průměru 17 metrů překvapivě věrný model vesmíru. Přenesete se tak na těžko dosažitelná místa, třeba hluboko do minulosti anebo do daleké budoucnosti. Také se zmenšíte na úroveň mikrosvěta nebo naopak můžete sledovat podobu těch největších struktur ve vesmíru. Aby toho nebylo málo, zpravidla i ve čtyřech rozměrech.

Zdejší tým pracovníků organizuje celosvětovou přehlídku nejnovějších pořadů vytvořených pro tento unikátní projekční systém. Přijíždějí na ni producenti z celého světa a provozovatelé většiny významných evropských planetárií. Odtud také pramení partnerství Brna s American Museum of Natural History v New Yorku, Planetarium Hamburg nebo California Academy of Sciencies v San Francisku. 

Brno je také největším českým producentem filmů pro digitária. Mnohá představení uvádí v české nebo světové premiéře. Například Temný vesmír, kterým provázel hlas Jiřího Grygara, Polární záře, o nejkrásnějším přírodním úkazu, Vesmír 3D, Úžasné planety, Se zvířátky o vesmíru, Vesmírné oázy 3D, dva díly o krásách jižní Moravy – Brno 360 a Morava 360 nebo hudební Pink Floyd’s The Dark Side of the Moon. Show Neuvěřitelný vesmír se v roce 2011 stalo prvním českým pořadem pro digitální planetária a promítáno bylo i v indickém Calicutu (stát Kerala). Krátký animák Cosmix „o tom, jak to dělají kosmonauti“, si dosud stáhlo 250 planetárií z padesáti států světa. To všechno a mnoho dalšího zde zažijete na vlastní oči. 

K návštěvě digitária ještě přidáváme dvě tajné rady. Pokud chcete mít nejlepší výhled, sežeňte si místenky doprostřed řady číslo šest nebo sedm. A když se vám z projekce zatočí hlava, některé scény totiž bývají záměrně domotané, stačí na chvíli zavřít oči. Brzo to přejde.

Za prozkoumání stojí i zbytek budovy. Její interiér totiž zdobí zářící reprodukce o rozměrech 7 x 11 metrů, tedy přes tři patra, na které je fotografie malé části souhvězdí Plachty. V podzemí vstupní haly najdete expozici o podivuhodnosti vesmíru, v otáčivých kopulích a pod odsuvnými střechami jsou k dispozici nejrůznější astronomické dalekohledy. Ten největší, jenž má průměr objektivu 62 centimetrů, byl dokonce od roku 1954 do roku 1967 největším astronomickým přístrojem v celém Československu. V provozu je také malé projekční planetárium ZKP-1 z roku 1959, kde zažijete pořad „Co byste dnes večer viděli, kdyby bylo jasno?“.

Jestli vám to počasí dovolí, určitě se vydejte na volně přístupnou pozorovací terasu, která nabízí netradiční pohled na Brno a okolí. Za dobré viditelnosti odtud zahlédnete 25 kilometrů vzdálený vysílač Kojál, který je nejvyšší stavbou na Moravě (340 metrů) a třetí nejvyšší v České republice. Nebo 40 kilometrů vzdálené Pavlovské vrchy, označované jako Pálava. A jakkoli zdejší hvězdáři nemají v lásce noční osvětlení, dokonce i pohled na večerní město stojí za to.

Na volném prostranství před Hvězdárnou a planetáriem Brno si projděte volně přístupnou vědeckou stezku. Čeká na vás model marsovského vozidla, dalekohledy, spektroskopy, kaleidoskopy, planetární váhy, akustická trubice, siloměr i model obří planety. Cesta to nebude dlouhá, je však roubena celou řadou chytrých experimentů. Některé jsou jednoduché, skoro jako hračky pro nejmenší děti, jiné naopak důmyslné, s překvapivým astrofyzikálním pozadím.

Hned vedle se také můžete rozkročit na místním poledníku nebo se vyfotit u ztroskotaného létajícího talíře. Ano, i když se na Kraví hoře oslavuje věda a technika, smrtelně vážně se tady bere jen málokdo.

Ve zdejší produkci vznikají záznamy odborných přednášek, příspěvky na sociální sítě a také Sedmikrásky, které vysílá Český rozhlas a které se staly inspirací pro tento bedekr. Za sedm desítek let existence již Hvězdárnu a planetárium Brno navštívilo čtyři a půl milionu lidí, v současnosti jich každý rok dochází více než 150 tisíc. Není vlastně divu, vždyť v parku na Kraví hoře se pořád něco děje. Třeba zázraky.

Sluneční hodiny

Nejstarší hmotnou astronomickou památku na území města Brna představuje trojice slunečních hodin z roku 1728, sestrojená Ferdinandem Čádeckým z Chotěšova, řeholníka premonstrátorského kláštera v Zábrdovicích. Sluneční hodiny na stěně obrácené k jihu ukazují čas v rozmezí od osmé hodiny ranní do čtvrté hodiny odpolední.

Na zdi obrácené východním směrem jsou dva sluneční kalendáře: jeden udává hodinu východu a západu Slunce, délku světlého dne a tmavé noci, druhý vstup Slunce do jednotlivých znamení zvěrokruhu.

Ze Soběšic do Chorvatska

Na vrcholu Ostrá horka u Soběšic je kámen udávající polohu věže zrušené kaple svatého Kříže, která byla počátečním bodem prvního kartografického mapování habsburské říše. Jezuita Joseph Xaver Liesganig (1719–1799) na základě pověření císařovnou Marií Terezií proměřil vzdálenost odtud až ke kostelu v chorvatském Varaždinu.

Přesné mapy byly čím dál tím důležitější pro vojenské i hospodářské účely – tedy pro obranu státu a efektivnější vybírání daní z nemovitého majetku. Dnes na místě najdete také rozhlednu, odkud je vidět celé Brno a za výjimečných podmínek i východní Alpy za Vídní.

Meteorit z roku 1833

Po šesté hodině večerní 25. listopadu 1833 došlo severozápadně od Blanska k hromadnému pádu kamenných meteoritů. Baron Karl Ludwig von Reichenbach vzápětí zorganizoval pátrací akci, během které se podařilo u obce Závist nalézt hned sedm vesmírných exemplářů.

Pak ale přišla sněhová vánice, která další stopy zakryla. Poslední osmý meteorit byl zcela náhodou objeven Jindřichem Wankelem až po 33 letech – ten je uložen v Moravském zemském muzeu. Jedná se o běžný kamenný meteorit vzniklý nahromaděním prachu při tvorbě Sluneční soustavy před čtyřmi a půl miliardou let. Je přitom pravděpodobné, že v lesích kolem obce Závist leží řada dalších exemplářů. Jen o ně po dvě stě letech zakopnout...

Stará Kraví hora

Kraví hora je jednou z nejstarších v celé České republice! Většina území Brna se totiž před 600 miliony roky nacházela pod rovníkem, někde na jižní polokouli u okraje Gondwany, a vytvářela jakýsi mikrokontinent, odborně nazývaný „brunovistulikum“. Brňáci tedy žijí na pozůstatku pásu kdysi aktivních sopek, jaké můžeme v současnosti sledovat například kolem Tichého oceánu v oblasti Kamčatky, Japonska a Mariánských ostrovů.

Unikátní pohled do geologické minulosti poskytuje především skála s odkrytými žílami světlých vulkanických hornin na křižovatce Grohovy ulice a Úvozu, odkrytá při rozšiřování silnice v polovině minulého století. Z ní odloupnutý kamínek vznikl před 600 miliony roky!