Konference připomene literáta a dramatika Karla Krause

Mnohostranná Krausova osobnost budí stále zájem literárních historiků širokým množstvím témat, která se pojí s jeho uměleckým a společenským působením v konfliktní Evropě počátku 20. století.
V češtině však stále chybí Krausovy texty - nevelký výbor žurnalistických textů a aforismů Soudím živé i mrtvé vydal před 20 lety Odeon a výbor z básní Moc a bezmoc slova vyšel v Mladé frontě v roce 1988.
Kraus se narodil v rodině zámožného židovského majitele papírny v Jičíně, která v jeho třech letech přesídlila do Vídně. Na tamním gymnáziu psal básně, v 19 letech svoji první divadelní hru, ale záhy se přiklonil ke kritickému žurnalismu. Díky finanční podpoře rodiny mohl vydávat časopis Pochodeň, jehož byl později i jediným přispěvatelem. Uveřejňované ironické výpady proti korupci, povrchnosti tisku či společenské přetvářce mu vynesly uznání intelektuálů, ale i nenávist kritizovaných.
K první světové válce se postavil jako pacifista a její téma zpracoval ve své nejznámější hře Poslední dny lidstva (česky vyšla knižně roku 1933). Vedle vydávání Pochodně se věnoval přednáškám k aktuálním událostem. Zprvu je pořádal ve Vídni, později i v Berlíně, Praze a jiných městech.
Koncem 20. let Kraus začal prožívat krizi, která souvisela s rozchodem s baronkou Sidonií Nádhernou. Ve složité politické situaci s postupným nástupem fašismu se z levicově orientovaného intelektuála stává kritik sociální demokracie. Liberální publikum se od Krause odvracelo a jeho Pochodeň ztrácela čtenáře.
Odborníci dnes Krausovi přikládají velký vliv na umělce, filozofy a zejména novináře jeho doby; mezi jeho ctitele patřil například i Karel Čapek. Karl Kraus zemřel ve Vídni v roce 1936.

Logo|foto:Český rozhlas