Každý týden aspoň 15 hodin v bazénu. Královéhradecký prsařský talent musí cítit vodu
Ponořme se do světa sportovních plaveckých vod. radec Králové s našimi hosty. A udělejme tak s jednou velmi nadějnou a také už velmi úspěšnou mladou plavkyní. Čtrnáctiletá prsařka z Klubu Sportstyl Hradec Králové sbírá jeden úspěch za druhým.
Lýdie Štěpánková si spolu s trenérem Janem Bergmanem ve svém na nabitém letním programu udělali na nás čas. Co teď máte za sebou? Před pár dny jste se vrátili z Maďarska.
Bylo to v neděli, přiletěli jsme z Maďarska vládním speciálem, protože jsme byli vypraveni na soutěž EYOF, což je European Youth Olympic festival a pořádá to Český olympijský výbor. Bylo to velmi příjemné.
Jak jste dopadli v tom Maďarsku? Protože to je vlastně, dá se říci, taková malá juniorská olympiáda. Lýdie, můžeme říct, kolik je ti roků?
Můžete. Je mi 14 let.
Rok 2017 byl pro tebe hodně dobrý, viď?
Byl hodně úspěšný. Nejdřív jsme začali v Hradci Králové na Jarní ceně, kdy to byl splněný limit na EYOF, do reprezentace. A potom se pokračovalo, když jsem si splnila limit na mistrovství Evropy juniorů, což je v podstatě taková olympiáda, akorát úplně starších. A potom tedyn EYOF, kde jsem skončila pátá.
Byla jsi také v Bratislavě, v Aténách. Jak to máš se školou? Co na to říkají učitelé? Zvládáš i školu?
V rámci možností. Nedopadlo to úplně slavně, jak jsem čekala, ale vysvědčení se dalo ještě snést.
Čeho jsi tak nejvíc ceníš z těch svých úspěchů? V bazénu padlo i několik juniorských rekordů, viď?
Jeden na 50 metrů prsa a druhý na 100 metrů. Takže držím oba dva české rekordy. A to byly zároveň i limity na mistrovství Evropy juniorů.
Jak ses k tomu plavání vůbec dostala? Přivedli tě k tomu rodiče?
Ano, přivedli mě k tomu rodiče. Ale ze začátku nebylo jasné, že to bude právě plavání. Chtěla jsme skončit u kola. Ale potom jsem se nějak rozhodla k plavání. Dělala jsem ještě před tím golf, hrála jsem na piano, na kole jsem jezdila hodně triatlony. A potom jsem si vybrala jeden sport. Což bylo to plavání.
Neměla jsi třeba na začátku problém s potápěním, strčit prostě hlavu pod vodu?
Já jsem se potápěla docela ráda.
Jak vypadá takový trénink? Kolik času tomu věnujete týdně?
Trénujeme dvoufázově, ráno hodinu a půl, odpoledne hodinu a půl až dvě. Každý den. A když nejsou o víkendu závody, tak trénujeme i v sobotu dvě hodiny. Takže, když si to spočítáme, tak se můžeme dostat až na 14, 15 hodin tréninku týdně. Ale když to chce člověk někam dotáhnout, tak bez toho nejde.
A dá se to taky pokazit, pane Bergmane? Dá se nějaký přirozený talent na plavání zkazit?
To víte, že se to dá zkazit. A nejvíc se to kazí právě v tom nejproblematičtějším věku, ve kterém je třeba právě Lýdie. Protože přeci jenom ty holky začnou zajímat kluci, kluky začnou zajímat holky. Bohužel, plavání je sport, kdy se trénovat musí. A není to jako u jiných sportů, že stačí dvakrát týdně. Skutečně, jakmile plavec ztratí kontakt s vodou, tak to jde rapidně dolů. Když byla Lýdie týden nemocná, tak přišla do bazénu a brečela mi tam, že necítí vodu. A tak to prostě je. Protože je to pohyb v kapalině, je aerobně náročný a skutečně jakmile se ten kontakt přeruší, tak to jde všechno strašně rychle dolů.
Tak co kluci, Lýdie?
Zatím dobrý.
Vráťme se zpátky do Maďarska, protože vy jste tam byli úspěšní na olympiádě mládeže.
Skutečně je to taková malá olympiáda. Je to rozšířený výběr Evropy, na tomto festivalu bylo 58 států. A soutěžilo se nejen v plavání, ale v judu, v atletice, tenise, gymnastice a dalších sportech. Takže skutečně taková malá olympiáda. Za plavání tam bylo 8 plavců z celé republiky, skutečně nejužší výběr. A byla tam Lýdie nominovaná díky tomu, že se kvalifikovala nejlepším časem. Já nejsem reprezentační trenér, jsem v podstatě takový osobní trenér. A měl jsem možnost se tam podívat a jsem jí za to neskutečně vděčný, protože to byl opravdu veliký zážitek. A obrovská atmosféra.
Každopádně, jak jste dopadli?
Byla jsem pátá na 100 metrů prsa. Bylo to docela hodně náročné, ty holky už by mohly závodit i na velké olympiádě. Neskončily by tam úplně nejhůř. Fakt hodně slušné to tam bylo.
V plavání jsou ty rozdíly opravdu minimální. Rozhodují tam setiny vteřiny.
Rozhodují. Já jsem se na 200 metrů prsa nedostala o dvě setiny do finále.
To je neuvěřitelné. Jak to udělat, aby byl o ty dvě vteřiny člověk rychlejší?
Asi nejznámější plavec na světě je v současné době Michael Phelps. A ten říká, že jeden milimetr pohybu v technice záběru znamená až vteřinu. Je to pravda, ale musí se k tomu dodat i to B, což on nedodal, že tisíce hodin tréninku dokáží udělat až 10 vteřin.
A hrají v tom roli třeba také plavky?
Samozřejmě. Protože ještě na olympiádě v Sydney byly povolené takzvané žraločí plavky, což byly celotělové plavky, na kterých se v podstatě nedržela voda. A ty rekordy se posouvaly až za hranici fyziologických možností. Takže světová organizace FINA tyto plavky zakázala. A co se děje. Ty hranice rekordů se posouvají dál a v podstatě i v tom Maďarsku jsme viděli, kam až se dokáží ty juniorské rekordy posunout. Je to neuvěřitelné.
Když vidíte, pane Bergmane, takové obrovské naděje našeho plaveckého sportu, jako je tady Lýdie, poznáte to okamžitě, když k vám přijde capart do bazénu?
Nepoznáte. Přijde hubená, nohatá, rukatá holka, která se vzteká, když má plavat, protože je to skutečně náročný sport. Ale já myslím, že jakýkoliv sport je o psychice. A když to dítě chce, říkáme, že musí existovat trojúhelník: plavec - trenér - rodič. A když budou všechny tři vrcholy toho trojúhelníku fungovat, tak to máme šanci někam dotáhnout.
Je to asi pořádná makačka a dřina?
Je, určitě. Já jsem se teď vrátila z Maďarska a byla jsem úplně vyřízená.
Co tě Lýdie teď čeká? Budeš mít aspoň nějaké prázdniny?
Prázdniny na chvíli budu mít s tím, že jedeme na 6 dní s rodiči do Itálie. Bereme s sebou i malou sestřičku, takže to bude ještě náročnější. Potom se vracíme, mám jedno soustředění, pak odlétáme na chvíli do Švýcarska, jen se podívat na Rýnské vodopády. A potom mám další soustředění a pak už se jde zase do školy.
Takže pořád na cestách. A co ta velká olympiáda, jednou? Má na to Lýdie, aby se tam dostala? Čeká nás v roce 2020 Tokio, potom Paříž a za další 4 roky bude olympiáda v Los Angeles.
Přípravu k tomu samozřejmě směřujeme. A když si to vezmeme, tak Lídě bude 16,5 skoro 17 let a tento věk není na olympiádě neobvyklý. Já si myslím, že když v přípravě nepolevíme, tak tady je poměrně vysoká šance, že bychom se tam mohli podívat. A hlavně si myslím, že na to Lída má.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
