Jiří Březina starší

Občas mě napadají kacířské myšlenky a tahle si většinou počká, až budu na kole projíždět některou z ulic budějovického centra. A pak, ač bezvěrec, si říkám: proboha proč?

O letošních vedrech z konce června se asi bude mluvit ještě dlouho. Anebo, a ta představa mě děsí, splynou se stejnými vedry příštích let.

Také zapomínáte? Třeba peněženku, i když tu už teď moc nepotřebuju. Ale klíče nebo brýle potřebuju pořád a hlavně potřebuju mobil, protože v něm mám teď tu peněženku.

Říká se „konec dobrý, všechno dobré“ a přesně podle toho proběhl můj letošní sraz spolužáků z vysoké. Těšil jsem se, ale ráno před odjezdem se to začalo kazit.

Kdykoli sedím u počítače, na gauči za mnou tiše roste ilegální skládka. Neměla by tam být, porušuje pravidla a budí odpor u spolubydlících.

Znáte první zákon cyklistiky? „Ať jedete kamkoli, je to vždycky do kopce a proti větru.“ Druhý zákon dodává, že pokud tomu tak výjimečně není, pak jedete špatným směrem.

Nedávno to proběhlo zpravodajstvím: V Čechách klesla spotřeba piva o čtyři procenta. Našel jsem na to téma několik článků, které podrobně rozebíraly důvody.

Jižní Čechy jsou plné krásných koutů a mě odjakživa lákaly vyšší partie. Šumava, Slepičí hory a, pokud počasí rozředí davy, i ta Kleť. A nejvíc Novohradské hory.

Nedávno jsem si krátil cestu přes hlavní náměstí. Jako většina Budějovičáků tam moc často nechodím, a i tentokrát jsem jen potřeboval přejít z jedné strany na druhou.

Když jsem po nedávné změně času obcházel byt a snažil si vzpomenout na všechny hodiny, budíky a různé strojky, uvědomil jsem si, že už jsem dlouho neslyšel časové znamení.