Ivan Mls

Mám pocit, že čas se nějak zrychluje. Za dávných dob mi pouhý školní týden od pondělí do pátku připadal nekonečně dlouhý. Dneska se mi zdá, že měsíc uplyne, než mrknu okem.

Je to takový zvláštní úkaz – lidem se v noci začínají telefonicky ozývat jejich zemřelí příbuzní. Volají rodiče, prarodiče, tchyně a tchánové a mají dobře míněné rady...

Tak zase jedna katastrofická předpověď nevyšla. A to nás strašila skoro celé léto. Jedním z hrozivých důsledků sucha bylo i varování, že letos prostě houby neporostou.

Dnešní prvňáci si to možná ještě neuvědomují, ale jsou už teď něčím výjimeční. Jsou totiž úplně posledními prvňáky, kteří dostanou vysvědčení s opravdovými známkami.

Člověk je tvor setrvačný. Nejlépe se to projevuje v okamžicích, kdy jedno roční období přechází v druhé a venku se někdy více, někdy méně dramaticky mění denní teploty.

Už se těším, jak si v říjnu zase hezky zakřížkuji. Pravda, křížkuji pravidelně každý týden šest šťastných čísel ve Sportce, ale tohle křížkování bude přece jen významnější.

Neznám zbytečnější zářijovou otázku, než „Tak jaká byla letošní dovolená?“ Dotyčný, který takový dotaz položí, je buď zcela cizí člověk, nebo trpí ukrutnou zapomětlivostí.

Jako mnozí jiní, i my jsme tohle léto doma bojovali s vedrem. Respektive s tím, co postavit vedru do cesty, aby nám nevlezlo až do bytu

Letos v létě jsem si opět do sytosti užil pouličních obrazových galerií. Řekl bych, že ještě více než v letech minulých.

Vybrat si správnou knížku na dovolenou, to bývá někdy úplná alchymie. Dovolená je přece od toho, abychom hodili za hlavu starosti všedního dne, odreagovali se od práce.