Ida Kelarová: Mrzí mě, že se můj tatínek za své romství styděl. Raději se zapřel
Ida Kelarová je zpěvačka, sbormistryně a pedagožka. Také je neúnavnou bojovnicí za lepší svět. V roce 2011 založila pěvecký sbor Čhavorenge, ve kterém se věnuje romským dětem. Osm let spolupracuje s Českou filharmonií. K lásce a hudbě ji dovedl její tatínek. Její životní filozofií je, že se máme jako lidé otevírat. Máme svoje srdce a cítění.
„Tatínek pocházel z romské rodiny. Od nich jsem převzala know-how romské kultury a hudby, což mě na konzervatoři neučili. Spontánnost, hloubku, to vám tam spíš zakážou. Proto mě akademický svět nakonec neoslovil, svobodu mi ukázali Romové.”
Děkuji své romské rodině za to, že mi dali vysokou školu.
Idu Kelarovou dlouhá léta trápí, že její tatínek, vynikající muzikant Koloman Bitto, se za své romství styděl.
„Nikdy neřekl, že je z hloubi duše hrdý na to, že je Rom. Kvůli diskriminaci raději zvolil cestu sebezapření.”
„On hrál i v orchestrech, kde to o něm všichni věděli, ale nikdo to před ním nikdy neřekl. Vážili si ho jako muzikanta. On byl snědý, bylo to na něm vidět. Já snědá nejsem, já bych se klidně zapřít mohla, ale vím, co to s ním udělalo. Vůbec to není zdravé. Romové, nikdy to nedělejte!”
Ida Kelarová se narodila do národnostně smíšené rodiny. Její maminka pochází ze Slovácka.
„Maminka dodnes lže, že táta Rom nebyl. Ono to je takové naše rodinné tabu. Ale už se s ní nehádám. Dřív jsem za tátu bojovala, nechápala jsem, jak může takhle mluvit. Ale musela jsem to s ní vzdát, ať si říká, co chce. To bych se utrápila. Dětem ale říkám, nestyďte se, není to dobré. Romská kultura je nádherná. Jestli mají být Romové na něco hrdí, pak je to jejich srdce a srdečnost.”
Není den, abych za svého tatínka nezapálila svíčku a nepoděkovala za něj.
Ida se ráda ve vzpomínkách vrací do svého dětství, kdy jezdila ke své romské rodině.
„Vždycky jsem jezdila s ním, takže jsem napůl vyrostla mezi Romy. Pamatuji se, jak se pokaždé otevřel, když přijel do osady. A já viděla, jakého mám krásného tátu. Byl šťastný, tekly mu slzy, úplně jsem ho milovala. A když jsme se vrátili do Opavy, zase se zavřel a byl smutný, až mi ho bylo opravdu líto. Nenašel odvahu. Když jsme vyrostly, říkala jsem si, jestli to nedělal kvůli nám. Ale on ani potom nikdy neřekl, že se nemá za co stydět. Prostě to vzdal.”
Související
-
Ida Kelarová převzala cenu Za úsilí o nápravu věcí lidských
Letošní cenu nadace Pangea získali zakladatel baby boxu Ludvík Hess a sbormistryně Ida Kelarová. Slavnostní večer se konal ve Vinohradském divadle.
-
Když si neuvědomíte tu strašnou sílu slov, pak dítě naučíte bát se projevit, říká Ida Kelarová
Zasvětila život práci s lidským hlasem i lidmi samotnými. Prostřednictvím zpěvu pomáhá jedny otevřít anebo děti přivézt na správnou cestu.
-
Hudba léčí duši, věří Ida Kelarová. Její projekt Čhavorenge...
Den, kdy by si alespoň jednou nezazpívala, si prý neumí představit. „Kdybych nezpívala, umřela bych,“ říká v rozhovoru s Lucií Výbornou sbormistryně a zpěvačka Ida ...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
