Hráč na violu se stal dozorcem, vězně učí opravovat hudební nástroje

Pavel Staněk se vzdal koncertování po dlouhých patnácti letech, protože chtěl být častěji se svojí rodinou.

„Už to došlo k tomu, že jsem v roce byl asi jen 40 dní doma, zbytek jsem byl ve světě. A manželka tady měla čtyři děti,“ vzpomíná.

V Bohdašíně na Náchodsku ale není nabídka práce nijak velká, a Pavel Staněk tak nastoupil do věznice Odolov jako dozorce. Navíc s předsevzetím, že s hudbou skončil. To ale dlouho nevydrželo.

Jako věřící kývl na nabídku vést chrámový sbor a přímo ve věznici spolu s jedním z vychovatelů naučili odsouzené vyrábět a opravovat hudební nástroje.

„Neměli žádnou zkušenost se dřevem, ale tak je nadchla práce v dílně, že tam trávili veškerý svůj volný čas. A taková perlička, někteří odsouzení, když se vrátili, tak si doma v civilu založili svou dílnu a opravnu hudebních nástrojů,“ vypráví.

Vězni už opravili violu z roku 1671 a k tomu více než stovku dalších instrumentů. Na některé z nich dnes hrají umělci například v pražské komorní filharmonii.

Podle statistik se navíc žádný z odsouzených, který prošel dřevomodelářskou dílnou v Odolově, zatím do výkonu trestu nevrátil. Možná i proto Pavel Staněk na návrat k profesionálnímu koncertování nepomýšlí.

Zpátky na pódium ale Pavla Staňka možná přece jen přivede nový hudební nástroj, který by měl, především dětem, usnadnit přechod z houslí na violu.

„Jmenuje se violoid a celkem slaví úspěchy, takže čekáme na patent a potom budeme asi konečně za vodou,“ dodává dozorce s úsměvem.