Historie novoročních přání sahá do první poloviny 19. století. Zkratka P. F. je výlučně česká záležitost
Historie novoročních přání sahá do první poloviny 19. století. Tehdy bylo zvykem, že šlechtici ve vánočním čase osobně navštěvovali své známé a přáli jim vše nejlepší k Vánocům i do nového roku.
Hraběti Karlu Chotkovi z Vojnína a Chotkova se však do únavného objíždění sousedů moc nechtělo, a tak se rozhodl popřát jim písemně. Oslovil Josefa Berglera, prvního ředitele pražské kreslířské akademie, a nechal si u něj vyrobit gratulační lístky, které pak svým blízkým rozeslal poštou. Psal se rok 1827.
Tehdy ovšem na těchto novoročenkách ještě nebyla obvyklá zkratka P. F. Ta je připisována grafikovi a malíři Viktoru Strettimu, který na přelomu 19. a 20. století umístil na novoroční přání dvě francouzská slova: „pour féliciter“. V překladu to znamená: k blahopřání.
Tištěné novoroční gratulace se postupně rozšířily do celého světa a v dnešní době střídá papírovou formu ta digitální. Zajímavé však je, že zkratku P. F. bychom na zahraničních blahopřáních hledali marně, jde o výlučně českou specialitu.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
