Hana Slívová

„Hodně lidí si myslelo, že to, jak fotím, nemůžu myslet vážně, mně šlo o záznam plynutí času. Obrazem jsem se rozptylovat nechtěl.“ Parketou Jiřího Šiguta je minimalismus.

„Když jdete na pódium s tím, že budete improvizovat, nesmíte o tom přemýšlet,“ odpovídá hudebník Jiří Stivín na dotaz, zda se stalo, že by si někdy nevěřil.

Má rád kávu, víno a jazz. Pískání v uších se snaží přemoci mírovými prostředky, tedy radostnou tvorbou, a když po šedesátce natáčel svá první alba, cítil se na čtyřicet.

Jasná Páka, Hudba Praha, Divoký srdce – skupiny, které od 80. let neodmyslitelně patří k české rockové scéně.

„Leoš Janáček je geniální v tom, že nic nepřikrašluje,“ konstatuje na konto nejhranějšího českého operního skladatele v zahraničí umělecký šéf Janáčkovy opery Jiří Heřman.

Magické drama s prvky hororu – tak o svém nejnovějším filmu Světlonoc mluví rodačka z Trnavy a absolventka hrané i dokumentární režie na pražské FAMU Tereza Nvotová.

Jít do divadla je pro něj výrazně intenzivnější zážitek než jít do kina. I proto své scénografické nápady rád sdílí s divadelními režiséry, například s Jiřím Havelkou.

„Kdybych ohluchla a nemohla poslouchat hudbu, bylo by to pro mě neštěstí. Hudbu vnímám při překládání, v textech ji mají skoro všichni,“ míní Anna Kareninová.

Umělecky vyrostl v Itálii, přesto ho tam téměř nikdo nezná. České publikum není ve věci Josefa Myslivečka, skladatele, jehož dílo ovlivnilo W. A. Mozarta, o moc znalejší.

Multiprostorová básnířka, jejíž práce se sklem na pomezí umění a designu je oslavou nedokonalosti a čistoty – tak výtvarnici Ladu Semeckou popsala porota Designbloku.