Farářka Žaneta Černochová se na cestu víry vydala v devíti letech
Její rodina se k žádné křesťanské církvi nehlásila. Přesto v ní touha po duchovnu zrála už od dětství. Než ji v sobě dokázala pochopit a stala se farářkou, musela překonat nejednu překážku. Dnes Žaneta Černochová vede sedmým rokem Sbor Páně v České Skalici a ve Studnici.
„Pocházím z ateistické rodiny, ve víře jsem nebyla vychovávána. Přesto si mě Pán Bůh uvedl. Uvěřila jsem ve svých 9 letech, když jsme si jako děti hrály na schovávanou a já se schovala v kostele. Viděla jsem tam kněze sloužícího mši. Stál za oltářem, ruce měl zdvižené s hostií a za ní byl kříž. A v tu dobu jsem uvěřila. Nebyl za tím žádný člověk, přišlo to úplně nečekaně.”
Tak vypráví o své cestě za poznáním husitská farářka Žaneta Černochová. Její touha být blíž Bohu ji i přes nevůli rodiny dovedla do kláštera, kde 6 let působila jako řádová sestra.
„Má cesta k Bohu byla svým způsobem trnitá v tom, že jsem byla jednak ve škole kvůli víře šikanovaná a i doma to bylo těžké, ale ta touha mu zcela patřit a sloužit mě dovedla až do kláštera, na Hoře Matky Boží v Králíkách. Vstoupila jsem tam s tím, abych byla blíž Pánu Ježíši a zasvětila mu svůj život. Složila jsem první řeholní sliby a pak jsem odešla.”
Aby se Žaneta Černochová mohla stát farářkou, musela si jako vyučená kuchařka dodělat střední školu s maturitou. Pak jí nic nebránilo v tom jít na Husitsko-teologickou fakultu v Praze.
„Má touha po kněžství byla tak silná, že jsem po svém vyučení v roce 2007 čekala skoro 7 let na to, abych si mohla udělat střední školu s maturitou. Po škole jsem nastoupila na Husitsko-teologickou fakultu. Tyto školy jsem dělala při zaměstnání v lisovně plastů během třísměnného provozu. Hlavně tedy tu střední sociální školu.”
Žaneta Černochová dnes šestým rokem působí jako husitská farářka v České Skalici a od roku 2021 spravuje i kostel ve Studnici. Věřící za ní mnohdy přichází s žádostí o křest či vypravení pohřbu.
„To je nejčastější. Občas je i svatba nebo jiná svátost, vysluhuji například v domově důchodců svátost smíření a pokání, nebo svátost útěcha nemocných. S člověkem se modlím, dám mu požehnání. Pohřby jsou poměrně časté. Máme zde krásné velké kolumbárium, druhé největší v České republice.”
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.