Elena Sîrbu připravuje vysílání o romské menšině ve veřejnoprávním rozhlase a televizi v Moldavsku

11. leden 2020

Romská novinářka Elena Sîrbu působí v Moldavsku v několika médiích, mimo jiné připravuje vysílání o romské menšině ve veřejnoprávním rozhlase a televizi. Kromě toho působí i jako romská aktivistka a je duší organizace Platforma romských žen z Moldavské republiky, jejíž prioritou je žurnalistika.

„Jsem autorkou televizního pořadu Petalo Romano v moldavské veřejnoprávní televizi Moldova 1. Pořad má ve vysílání prostor 30 minut měsíčně, což je hodně málo, ale tak to žel je. V rámci veřejnoprávního rozhlasu Teleradio Moldova máme měsíčně prostor několika jednotlivých hodin. Ale od roku 2016 jsme s obrovskou radostí získali platformu, kde se můžeme vyjadřovat dosyta: V partnerství s romským aktivistou a novinářem Orchanem Galjušem z Amsterodamu jsme v Moldavsku založili internetové Radio Patrin, kde Romové mohou být velice otevření. A pak jsme v roce 2017 získali licenci k provozování regionálního rádia v oblasti Soroca, což je region, kde bydlí převážně Romové. Tato stanice se jmenuje Romano Patrin FM.“

Úředním jazykem Moldavska je rumunština, ale hodně se užívá i ruština. Zajímalo mě, v jakých jazycích jsou pořady Eleny Sîrbu.

„V našich rozhlasových pořadech mluvíme romsky, protože potřebujeme propagovat romštinu a stimulovat mladé lidi, aby nezapomínali na své kořeny a mateřský jazyk. Je totiž tendence, že mladí Romové, především ti asimilovaní, už nemluví romsky, což je bolestivé. Protože když ztratíte svůj mateřský jazyk, ztratíte i své kořeny. Ale my jsme hodně tolerantní a otevření, takže překládáme všechny naše pořady, které natáčíme v romštině. Moje kolegyně Viktorina Luca je překládá do rumunštiny a do angličtiny, a také máme jednu kolegyni, která mluví rusky.“

Pro nás rozhlasáky je poněkud oříšek, jak ve vysílání o menšinách a pro menšiny použít jejich jazyk, který je důležitý, ale kterému skoro nikdo z posluchačů z majoritní společnosti nerozumí. V televizi je to mnohem jednodušší – v tom jsme si s Elenou Sîrbu notovaly.

„Přesně. V televizi můžete dát titulky a je hotovo. V rádiu používáme takovou hodně jednoduchou metodu, kdy to, co já řeknu v romštině, moje kolegyně posléze přeloží do rumunštiny, ruštiny nebo angličtiny. To záleží na tématu. Pokud se jedná o Romy v Moldavsku, moje kolegyně překládá můj proslov do rumunštiny. Pokud se jedná o globálnější situaci Romů, překládáme to do angličtiny. Ruštinu používáme jen zřídka, pokud mluvíme o situaci Romů na Ukrajině nebo v Rusku. Například když třeba jsou Romové na Ukrajině pronásledováni, tak se pokoušíme tento problém monitorovat a spolupracujeme s kyjevskými kolegy z Rádia Čiriklo. Tak to funguje.“

A jak jsou na tom s romštinou Romové v Moldavsku?

„V Moldavské republice žijí tři subetnické skupiny Romů. Jsou tam Laješové (Lăieş), z nichž pocházím i já. Pak máme Romy ze skupiny Ursár (Ursari), kteří mluví romsky. A pak existuje velká skupina lidí romského etnika, kteří v průběhu let ztratili svůj mateřský jazyk. My jim říkáme Vlachí (Vlahi) – tak se jmenují. A tito Vlachové se ještě dělí do dvou kategorií. Jsou Vlachové, kteří se hlásí k romské identitě, ale neznají romský jazyk. Avšak jsou i Vlachové, kteří svou romskou identitu skrývají, i když je jasné, že jsou Romové. Ale tohle je globální problém, který je ve všech zemích. Je víc důvodů, proč Romové ztrácejí svou identitu. V prvé řadě je to strach říct veřejně, že jsem Rom, z obavy ze stigmatizace a diskriminace, protože nejen v minulosti, ale dokonce i dnes jsou Romové diskriminováni.“

Zajímalo mě ještě, jestli v Moldavsku chrání národnostní menšiny nějaký zákon.

„V Moldavské republice existuje zákon o ochraně národnostních menšin, včetně romské komunity. V roce 1996 poprvé začalo vysílání Petalo Romano, které v Teleradiu Moldova existuje v rámci Redakce Komunita (Comunitate). Tato redakce v současnosti připravuje vysílání v romštině, ruštině, ukrajinštině, bulharštině a v gagauzštině. Kromě toho máme také další půlhodinové pořady, kde se mluví o dalších menšinách, které nemají vlastní pořady, jako třeba Arméni, Afroameričané a mnozí další. Před dvaceti lety také existovalo speciální vysílání pro Židy, ale tato menšina se vytratila, protože hodně Židů emigrovalo.“

Být příslušníkem jakékoliv menšiny není jednoduché, zvlášť pokud je spojena s velkými předsudky. A jak se Elena Sîrbu vyrovnávala se svou romskou identitou?

„Popravdě řečeno, byly doby krize, okamžiky plné slz a nevědomosti – kdo jsem a proč právě já?! Bylo hodně těžkých a velmi bolestivých chvil. Ale chci Vám říct, že díky dobrým lidem, které jsem potkala, jsem tuto situaci překonala a dnes jsem hrdá na to, že jsem Romka. Jsem hrdá na své rodiče, na svou rodinu, ale nepřeji svému dítěti, aby procházelo tím, čím jsem procházela já a co mě poznamenalo na celý život.“

Snad i toto přiznání opravňuje Elenu Sîrbu ke slovům: „Jsem zamilovaná do toho, co dělám, a myslím si, že kdybych to nedělala já, nedělal by to nikdo.“

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!

Vladimír Kroc, moderátor

Zločin na Zlenicích hradě

Zločin na Zlenicích hradě

Koupit

Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...