Dvě pevnosti jsou více než jedna

8. květen 2012
Česko – země neznámá

Když se v roce 1936 začalo s výstavbou československého obranného opevnění, jako jedna z prvních přišla na řadu oblast kolem tehdejší Moravské Ostravy. Poblíž dnešních hranic s Polskem tehdy bývalo Německo, proti němuž byl pevnostní systém namířen.

Bohumínský bunkr MO-S 5 (jedná se o zkratku slov Moravská Ostrava - srub, číslem 5 se označovalo řazení v rámci celého úseku) zvaný Na Trati vyrostl mezi prvními už v létě roku 1936.

Protože českoslovenští stavitelé se zde zaučovali, pomáhali jim poradci z Francie. „Srubům v této oblasti se kvůli tomu říkalo Malá Maginotova linie," upozorňuje Vladimír Konečný z Klubu vojenské historie (KVH) Bohumín na příbuznost s francouzským předválečným opevněním.

Průkopnické hledání přineslo několik unikátních prvků. Tím hlavním je celkový vzhled opevnění. Jednotlivé bunkry celého úseku se musely navzájem palebně krýt, jenže v místech mezi čtvrtým a šestým objektem bohumínského opevnění vedla železnice. Co s tím? Inženýři nejprve naprojektovali dvě stavby po obou stranách kolejí a poté je spojili 22 metrů dlouhou podzemní chodbou. Tak vznikl (dvoj)bunkr zvaný Na Trati.

Splachovací WC jako vymoženost

Může se pochlubit i dalšími zajímavostmi. „Jednou je sedmimetrová vstupní chodba se střílnou na obranu vchodu. Hned nad ní je nasávání vzduchu do filtrovny, které mělo chránit mužstvo před bojovým plynem. Také toto řešení bylo ojedinělé," připomíná předseda bohumínského KVH Pavel Bílek. Svůj vchod měla pouze pravá část srubu, u té levé existoval jenom nouzový východ.

Telefonní ústředna

Posádka pevnosti čítala při maximálním vytížení 42 mužů. V bojovém nasazení měli vystačit se zásobami jídla i munice až čtrnáct dnů. V bunkru se nacházely společné ubikace, telefonní ústředna a telegraf, sklad zbraní a proviantu i na svou dobu moderní splachovací WC.

Bohumínští nadšenci z KVH zrekonstruovali jednotlivé místnosti i většinu zbraní. Proto se zde můžeme setkat třeba s replikou protitankového kanónu, který dokázal prostřelit i pěticentimetrový pancíř. „V době, kdy Hitler obsazoval Československo, přitom bylo obvyklé pancéřování zhruba do 20 milimetrů," upozorňuje Vladimír Konečný.

Trilobit ve zdi

Stavitelé pracovali rychle, výstavba bunkru jim netrvala déle než čtrnáct dní. Že odvedli kvalitní práci, o tom svědčí dodnes zachovalý stav pevnosti. „Našli jsme jen jednu malou nepozornost - sérii drážek, která připomínala trilobita. Dlouho jsme pátrali, o co se jedná. Nakonec jsme zjistili, že to je otisk dobové reklamy na pneumatiky," uzavírá Konečný úsměvnou historku.


Více se o bohumínském bunkru Na Trati dozvíte při poslechu mimořádně vysílaného pořadu z cyklu Česko - země neznámá (viz Přehrajte si celý příspěvek pod titulkem článku), který jsme u příležitosti Dne vítězství do programu ČRo Ostrava zařadili místo pravidelné Poradny.

autor: Michal Kliment
Spustit audio