Domácí činění králičí kůže je možné, ale zdlouhavé. Vhodné jsou kožky se zimní srstí
Chov králíků s sebou přináší i to, že se člověk musí naučit maso a kůži zpracovat. Obce pravidelně objíždějí výkupci kožek, kteří pak surovinu distribuují k dalšímu zpracování. Je ale samozřejmě možné se do činění kůže pustit i doma, postaru.
Základem budoucí kvalitní kožešiny je dobře stažená kůže. Ta by měla být ideálně z králíka se zimní srstí, která je hustší. Kůže se stahuje bezprostředně po zabití a odkrvení tak, že se králík zavěsí za zadní nohy břichem směrem k chovateli. „Začneme u stehen z vnitřní strany, nařízneme,“ říká členka ZO ČSCH Budišov Lucie Vakulová. Poté kruhovými řezy odřízne kůži na packách a stáhne ji k zadku králíka.
Dalšími řezy v rozkroku se pak kůže uvolní tak, že je ji možné stáhnout k břichu. Z tohoto místa se už kůže stáhne jedním tahem až dolů. „U samic to jde snadno, ale mám zkušenost, že u samců to jde hůř,“ říká Lucie Vakulová. Staženou kůži bez jakéhokoliv ošetření pak navléká na kovový napínák. „Zavěšuji do kůlničky, kde proudí vzduch,“ dodává.
Usušené neošetřené kožky vykupují kožkaři, kteří objíždějí obce. Do činění se může pustit i sám chovatel. Musí ale počítat s tím, že je to práce zdlouhavá a náročná. „Nachystáme si námok z octa a soli,“ říká Lucie Vakulová s tím, že v této směsi leží kůže několik dní, dokud nezměkne. Poté nastává mízdření, což je v podstatě odstranění zbytků tuku, masa a blány. V této fázi je třeba dávat pozor, protože hrozí protržení kůže. Ideální je tak nepoužívat nářadí, ale pracovat ručně.
Očištěná kůže se pak propláchne v mýdlové vodě a pak v čisté vodě. „Nastává činění. V kyblíku smícháme pět litrů vody, půl kila kuchyňské soli a šest deci octa. Tam vložíme kožku a necháme ji tam tři dny,“ popisuje chovatelka. Poté je třeba kůži opět propláchnout, na břiše rozstřihnout, odstranit hlavu a packy a opatrně pozvolna usušit.
Poslední fáze je fyzicky nejnáročnější. „Říká se tomu měkčení. Kožešina se vezme do rukou masovou stranou a přes ukazováčky se napíná, dokud ji nemáte měkkou, pružnou,“ říká Lucie Vakulová.
Poslechněte si reportáž v Hobby magazínu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
