Dakarský deník 15 - Zvukový deník dakarského fotografa

„Jsou dvě hodiny v noci, dostali jsme se k první rychlostní zkoušce. Vjeli jsme do slunečnicového pole, jsou tady mraky žab a všude kolem to kváká. Rozdělali jsme stany a pokusíme se usnout aspoň na tři nebo čtyři hodiny, abychom na zítřek nabrali trochu sil.“

Se svým presscarem vyjíždím už na noc, takže si vezmu roadbook, mapové podklady, které potřebuju na následující etapu a vyrážím už v osm nebo v devět hodin večer. Etapy jsou dlouhé od pěti set až do tisíce kilometrů. Takže se snažím co nejvíce najet a dostat se na to místo, které si vyberu z roadbooku.

Čtěte také

„To, co slyšíte, jsou blázniví argentinští fanoušci. Akorát se blížíme do bivakového města Villa Carlos Paz, kde se každý rok jezdí závody WRC, takže tady je spousta fandů, kteří milují rychlé vozy. Dakar je takový svátek a má to obrovskou atmosféru.“

Více než tři nebo čtyři hodiny spánku to není a ráno se zase snažím někam popojet anebo naopak zůstanu a na tom místě fotím.

„Je šest hodin ráno, právě jsem se nějakým způsobem probral. Dneska to je šestý den, únava se dostavuje nejen z nadmořských výšek, nejen z té porce kilometrů, kterou každý den a noc musíme odjet. Je to opravdu náročné. Teď sbalit stan a pokračujeme dál.“

Čtěte také

Jak je člověk v tom kolotoči, tak si říká, že je to těžší než loni nebo předloni. Ale opravdu to chce takový malinký odstup, protože teď jste plní adrenalinu, jste v tom. Mně se zdá těžší. Ale to opravdu posoudím třeba až za měsíc, až budu v klidu domova, třídit fotka a tak dále.

„Je 7. ledna, kolem 8. hodiny. Přejíždíme z Argentiny do Chile. Momentálně se nacházím ve výšce nějakých 4200 metrů. Je to hodně náročné na dýchání. Všude kolem se vypínají mohutné štíty andských velehor. Těžko se to dá popsat, je to nádherné.“