Lovec posedů Jan Holkup: Pestrost a originalita vypráví o člověku. To mě na posedech fascinuje

8 fotografií

Přijel jste k nám z Pardubic. A hned se zeptám, kde se vzala vaše vášeň pro fotografování mysliveckých posedů?
Už delší dobu se zajímám o dokumentární fotografii a posedy jsem potkával na svých cestách, protože rád chodím přírodou, a všímal jsem si zajímavých staveb. Začal jsem si je fotit a z počátku to byla jen taková malinká sbírečka. Ale časem se snímky hromadily a začal jsem v nich nacházet krásnou pestrost a různorodost. Tak jsem začal k posedům přistupovat víc vážně a začal jsem je systematicky vyhledávat a pracovat na vzniku souboru.

Jan Holkup

je lovcem posedů. Architektonicky i vizuálně výjimečné myslivecké pozorovatelny mapuje svým fotoaparátem. Jeho sbírka fotografií posedů čítá desítky originálních staveb a tipy na další dostává i od samotných myslivců. Na platformě mapotic má vytvořenu mapu, do které ukládá přesné souřadnice s tipy na zajímavé posedy.

Vzpomenete si na první posed, který jste vyfotil nebo který vás opravdu uchvátil?
První posed jsme potkali s přítelkyní, když jsme byli na čundru. Bylo předjaří a mlha, procházeli jsme lesem ve stráni, byly tam skály, ostrůvky sněhu a najednou se tam zjevil jako takový duch krytý posed, kterému říkají myslivci kazatelna. Byl umístěný na skále a vypadal tak přízračně, že jsem si ho cvaknul. To byl první, který jsem vyfotil asi před 12 lety.

Kde můžeme najít posed, který odstartoval vaši vášeň?
Je v Machovsku nedaleko polských Bludných skal při česko-polské státní hranici.

Všímám si detailů i celku toho, jak posedy vyzní v krajině, jak vypadají a jaké emoce vzbuzují v člověku, když je potká.
Jan Holkup, amatérský fotograf

Co portréty nebo umělecké akty, to by vás nebavilo fotografovat?
Já fotím svoji rodinu, to je takový můj dokumentární, nechci říct projekt, ale prostě dokumentární téma, které dlouhodobě zpracovávám. To je pro mě asi vůbec nejdůležitější téma. Posedy dlouho byly jen taková srandička, až časem se z nich zrodil vážnější soubor.

Čtěte také

Rád používám termín krásně hnusně. Skotsko je pro fotografa fantazií. Jen koukáte a cvakáte

Co vás tedy na těch posedech fascinuje?
Posedy mě stále nepřestávají překvapovat. Už jsem si myslel, že mám nasbírány ty nejzajímavější, nejbizarnější typy a že už to můžu zpracovat třeba do knížky. Ale pořád potkávám opravdové unikáty, které by mě ani nenapadlo, že najdu. Právě jejich různorodost, pestrost a originalita mě zajímá. A co je pro mě důležité, že posedy něco vypovídají o člověku, o svých tvůrcích. To mě na tom baví, ne ty stavby samotné, ale co vypovídají o lidech.

A je to i řekněme taková badatelská práce, když mapujete tyto zajímavé myslivecké stavby?
Já k tomu přistupuju spíš vizuálně. Pro mě je to fotografický soubor. Nezkoumám posedy nějak moc do hloubky, spíš si všímám detailů i celku toho, jak vyzní v krajině, jak vypadají a jaké emoce vzbuzují v člověku, když je potká.

Posedy jsou ukázkou zručnosti myslivců. Někdy tam možná klidně stráví i celý víkend|foto:Jan Holkup

Myslivci mě zajímají. Co říkají, když sedí na posedu, čekají na zvěř a najednou tam přijdete s foťákem?
Přiznám se, že jsem ještě myslivce na posedu nepotkal. Potkávám je, když mě zavedou ke svému posedu nebo k posedu někoho jiného, který mi chtějí ukázat. Ale těch posedů je tolik a navíc myslivci čekají často ve večerních nebo časně ranních hodinách, takže je přímo při lovu nepotkávám.

Posedy jsou ukázkou zručnosti myslivců. Někdy tam možná klidně stráví i celý víkend. Třeba se rádi skryjí před manželkami.
Jan Holkup, amatérský fotograf

Ale ranní hodiny jsou pro fotografování příjemné a příhodné, ne?
Možná jsou dobré pro National Geographic nebo podobně, kde musí být vše při západu sluníčka. Já se snažím spíš vyhledávat autentické počasí a autentickou denní dobu.

Takže si nevyrábíte světlo?
Pro mě je důležitější, aby počasí a roční doba sedla k tomu danému posedu.

Čtěte také

Proč se dívat při focení pod nohy? S Robertem Průchou o pohlednicích i plánech do budoucna

Jezdíte za posedy dokonce nejen po naší republice, ale i za hranice. Kde všude jste je už fotil?
Vyfotím si posed, když někam jedu třeba s rodinou na dovolenou, a nejvíc jich mám samozřejmě od nás a ze Slovenska. Mám pocit, že obecně země bývalého východního bloku jsou na originální posedy plodnější, protože tady jsou lidé zvyklí víc improvizovat z různých materiálů, které jim zbyly. Na západě mají peněz dost.

Posedy jsou tedy ukázkou zručnosti myslivců?
Přesně tak, oni si je staví sami, zapojují do toho vlastní nápady a používají materiál, který jim přijde pod ruku.

8 fotografií

Lezete také na ně nahoru?
Vylezu si na ně, zejména když jsem tam s dětmi. Zajímá mě třeba, jak je posed uvnitř vybavený, jakou tam mají sedačku, někdy si vyfotím tyto detaily.

Už jste asi narazil na velké rarity. Možná i nějaké vyhřívané a vybavené skoro sruby, ne?
Většina posedů je taková jakoby prudérní, dalo by se říct. Opravdu je tam jen sedačka, prkno, ono to je i nejjednodušší vytvořit. Ale najdou se i zařízené místnosti, kde mají třeba postel nebo kamínka. Dokonce jsme objevil i jeden posed, kde mají WiFi. I posed se satelitem je.

Vždy mě pobaví, když je využita kabina z něčeho jiného. Jsou posedy z kombajnu nebo jeřábu, vím o kabině ze staré Tatry.
Jan Holkup, amatérský fotograf

Co nejzvláštnějšího nebo nejbizarnějšího už jste našel?
Vždy mě pobaví, když je využita kabina z něčeho jiného. Jsou například posedy z kabiny kombajnu nebo jeřábu, vím i o jedné kabině ze staré Tatry, která je umístěna ve stromu. Vyrábí se z nejrůznějších materiálů, jsou plastové posedy, dřevěné, kovové, opravdu se dá najít takřka cokoliv.

Čtěte také

Miloš Vojíř: Žena je nevyzpytatelné a naprosto nečitelné stvoření. Ale pro umělce věčná inspirace

A co se týče onoho vnitřního vybavení?
Když už si posed vybaví nějak lépe, tak se ukazuje, že tam chtějí mít pohodlí, že ho nevyužívají jen na čekanou, ale že tam možná tráví i celý víkend. Že se tam třeba i rádi skryjí před manželkami. Mají tam postele, poličky, vitrínky, někdy i knížky.

Prostě myslivecké království. Ještě jeden posed mě zajímá, ten z pěchotní střelnice. Fotil jste ho v Brdech?
Je v Brdech, místo bývalé vesnice Kolvín. Za války, když to obsadil Hitler, tak si tam udělal tankovou střelnici a obyvatele z vesnice vyhnal. Po válce se tam lidé vrátili a na začátku padesátých let je komunisti zase vyhnali. Udělali si tam zase tankovou střelnici, celou vesnici buldozerem srovnali se zemí, úplně kompletně zanikla. Jediná stavba, která z vesnice zbyla, je bývalá transformační stanice. Ta se stala terčem těch tankistů, takže je kompletně rozstřílená, ale přesto pořád stojí. A ve vršku této stanice je dnes udělaný posed, jsou tam okýnka, vede tam žebřík. Takže je to stavba, ve které se odráží i naše česká historie.

Jan Holkup ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Jakub Schmidt,Český rozhlas

Neplánujete i nějakou fotografickou knížku do budoucna?
Rád bych udělal knihu, ano. Směřuji k tomu a těším se na ni.

Naším hostem byl lovec mysliveckých posedů, fotograf Jan Holkup. Ať se vám daří a přeji spoustu inspirace do budoucna.
Také děkuji. Na shledanou.