Hluk škodí zdraví. Sluch rockerů na koncertě ale trpí mnohem méně než třeba sluch dělníků ve výrobě, uvádí lékař

„Hluk je nejrozšířenější rizikový faktor v našich poměrech. Jedná se o hluk nekoordinovaný, tedy něco jiného než akord, tón a další zvuky, které vnímáme pozitivně. Škodlivý hluk vyvolávají různé stroje, přístroje a zařízení, musí přesahovat průměrnou hladinu 85 decibelů za časový úsek, například jednu směnu,“ vysvětluje specialista.

Pokud úroveň hluku přesáhne 85 decibelů, může podle Aleše Hejlka poškodit vnitřní ucho. „To znamená přímo receptory vnitřního ucha a zároveň přiléhající části, jako jsou nervy a tak dále. Výsledkem je, že člověk může ztrácet sluch s věkem rychleji. A je to způsobeno právě rizikem hluku, kterému je dlouhodoběji vystaven,“ říká.

Na rozdíl od stavebního nebo výrobního prostředí se třeba práce s hudbou, byť se sluchátky na uších a po celý den, za rizikovou nepovažuje. „Tady je riziko rozhodně minimální. Je totiž prokázáno, že když má někdo pozitivní biologický vztah k hluku, jako třeba rockeři, kteří se pohybují v hluku přes 130, 140 decibelů, nebo hudebníci uprostřed symfonického orchestru, tak tento pozitivní efekt způsobí, že sluch se sice poškozuje také, ale daleko méně než při hluku o stejné intenzitě ve výrobním provozu,“ překvapuje lékař.

Čtěte také

Brýle si pořizujeme hned, ale sluchadlům se vyhýbáme. Přitom velmi pomáhají, dají se i napojit na mobil, připomíná lékař

Co může sluch člověka poškodit rychle a jednou provždy, je například střelba v těsné blízkosti hlavy. Střelba v lomu patří také k rizikovým okamžikům, pracovníky v takovém prostředí ovšem může ohrozit i prach. „Prach jsou vlastně různě velké pevné částečky, které poletují ve vzduchu, a člověk, který se v takovém prostředí pohybuje, vdechuje tyto částečky do plic. Tam se, podle toho, jak drobné jsou, dostávají do tenčích či méně tenkých částí,“ popisuje Aleš Hejlek.

Prach je podle něj nebezpečný hlavně tím, co obsahuje. „Je-li to prach charakteru inertního, tak může při dlouhodobém vdechování způsobit mechanické poškození, jaké známe třeba od kuřáků – chronický zánět průdušek a podobně,“ uvádí.

„Nebo mohou být součástí prachu látky, které způsobí alergickou reakci a mohou vést až k astmatu. Případně tam mohou být takové součásti, které se v plicích usazují a mají schopnost vytvářet vazivové změny, takzvané silikózy. No, a konečně mohou tam být i částice, které vyvolávají rakoviny. Například azbest může být viníkem rakoviny plic či pohrudnice,“ doplňuje primář.

Celý rozhovor o pracovní medicíně, rizicích, posudcích i úlevách a odškodnění s Alešem Hejlkem, primářem oddělení pracovního lékařství Nemocnice České Budějovice, si poslechněte v magazínu Zdravíčko.