Největší prádlo mají ve Svitavách
Praní, to byla kdysi velká dřina. Dokud nepřišla první automatická pračka. Nejlépe to můžete posoudit a na vlastní kůži dokonce zažít v unikátní expozici Městského muzea a galerie ve Svitavách. Je věnovaná historii praní a nemá v Česku obdoby.
V expozici Babiččino velké prádlo nahlédnete do historie prací techniky. Dozvíte se, jak a v čem kdysi ženy praly prádlo ve starověkém Egyptě nebo Sumeru. Prohlédnout si to, z čeho byly právem nadšené třeba vaše babičky. To když si pořídily první mechanickou či dokonce automatickou pračku. Jádro stálé výstavy představují pračky z konce devatenáctého a první poloviny dvacátého století.
Prvních osm praček
Nápad vytvořit svébytnou expozici, která by mapovala vývoj prací techniky, se zrodil v devadesátých letech minulého století. Tehdy jevíčský sběratel Bohumil Doubek nabídl svitavskému muzeu část svojí sbírky domácích strojů. Ta obsahovala i osm exemplářů historických praček. V současné době už muzeum vlastní na dvě stovky pracích strojů různých typů a značek, převážně českých výrobců.
Plácačky, tlouky a klikyháky
Expozice velkého prádla začíná pohledem na nejstarší dochované zmínky o praní ve starověkém světě. Prací prostředky se tam vyráběly například z kostí či moči, proto provázel prádelny velký zápach. Nejstarší způsob praní byl ale u potoků a na řekách. Ženy prádlo plácaly plácačkami, významným přelomem v historii a velkým pomocníkem žen se pak stala valcha. V době necek a valchy byl velmi oblíbenou pomůckou tzv. klikyhák. Byl zavěšen v neckách, pomáhal k ždímání prádla a v muzeu samozřejmě nechybí.
V expozici si můžete prohlédnout celou řadu nejrůznějších typů valch, nejen dřevěných a plechových, ale také valchy skleněné, porcelánové nebo kamenné. Výstavu doplňují i staré fotografie z venkovského prostředí. Expozice je řazená chronologicky, takže i vy můžete doslova jít s dobou.
První pračky kývačky
Prací stroje se začaly vyrábět teprve koncem devatenáctého století. Nejprve hlavně pro prádelny a špitály, až později se začaly používat v domácnostech. Zpočátku to byly dřevěné nádoby, dno bylo vyloženo roštem z dřevěných lišt a proti němu se kývalo další valchou. Prádlo se tedy třelo mezi dvěma valchami. Technologie tzv. kývaček se ale postupně zdokonalovala, hlavně proto, aby se prádlo přílišným třením tolik neničilo.
Prádlo v bubnu
Od dřevěných kývaček návštěvníci v expozici projdou k prvním bubnovým pračkám, které se postupem času začaly vyrábět i v kovovém provedení.
Revolucí ve vývoji praček byla elektrická energie. Jednu z prvních elektrických praček vyrobil už v roce 1906 Američan Alva Fischer, s velkovýrobou se ale začalo až ve dvacátých letech. Pračky začaly vyrábět později i velké společnosti, například ČKD Praha. V expozici najdete exemplář z roku 1932. Prádlo se vypralo v bubnu, po sešlápnutí pedálu došlo k vyzvednutí bubnu s prádlem, voda zůstala dole, buben se roztočil a odstředil vodu.
Po stopách pokroku
Doporučená trasa expozicí vede každého návštěvníka doslova s dobou. Tedy od prvních dřevěných praček, praček s pracím křížem, pracím práčem, přes zvonové, vířivé, a vibrační pračky k automatickým strojům. Ty se začaly poprvé vyrábět ve Spojených státech amerických po druhé světové válce. Nejstarší automatická pračka, kterou si můžete v muzeu prohlédnout, je z roku 1948 a vyrobila ji firma Bendix. A samozřejmě nechybí ani první česká automatická pračka značky Romo z roku 1957.
Postavte se k neckám
Celý prostor pod střechou muzea doplňují půvabné smaltové cedule reklam. Prohlédnout si ale můžete také stará mýdla a prací prášky v originálních obalech. Součástí výstavy jsou i další věci, bez kterých se hospodyně neobešly, jako necky, vaničky, štoudve, kýble i kotle na ohřev vody. Jak a v čem kdysi naše babičky prádlo praly, si můžete dokonce sami vyzkoušet. Součástí expozice je totiž i malá prádelna. Najdete v ní necky, valchy, ale také starý mandl, nejrůznější typy žehliček a spoustu rébusů, otázek i odpovědí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
