Každého považoval za přítele, vzpomínají na Havla sousedé
Zapálené svíčky a desítky vzkazů s vyjádřením soustrasti. Tak to už několikátý den vypadá na Hrádečku, u chalupy Václava Havla. Lidé z okolí často berou jako osobní povinnost zastavit se tu a zavzpomínat na prvního porevolučního prezidenta, dramatika a spisovatele.
Vladimír Pechan je člověk, který Havlovy dobře znal. Soused a přítel prezidenta dnes chodí k chalupě na Hrádečku také. Díky společnému sousedství je opravdu na co vzpomínat.
Na Hrádečku žije od roku 1956. Václav Havel se stal jeho sousedem o jedenáct let později, když tu koupil chalupu. Vzpomínek na Havlovy je za víc než 40 let sousedství a přátelství prý hodně. Politika se však na jejich společných setkáních nikdy neprobírala. A když, tak hodně okrajově.
„Spíš v legraci jsme měli vždycky nějaké téma, takové, u kterého jsme se zasmáli. Ale neřešili jsme politické problémy,“ vzpomíná Vladimír Pechan.
Ke všem byl vždy uctivý
Míříme k chalupě Václava Havla. Od Pechanových je to zhruba pět set metrů. Hoří tu stovky svíček a lidé přicházejí zapálit další – staří, mladí, ale i rodiče s dětmi. Mezi vzkazy najdete i osobní vyznání přátel Václava Havla.
„Nemám přesný termín, kterým bych vše vystihl. Havel byl člověk, který by nešel s nikým do žádné pře. V každém viděl přítele. Kam přišel, tam se klaněl, stále se klaněl. Jeho táta to dělával taky, bylo to rodové,“ domnívá soused Havlových.
Život na Hrádečku rozhodně nebyl v dobách totality jednoduchý, a to nejen pro Havlovy. I Pechanovi za sebou mají vzpomínky na častá setkání se Státní bezpečností.
StB měla Hrádeček pod kontrolou
„Tady stál doubek, na němž bylo namontováno odposlouchávací zařízení. Když tady ve stodole hráli Plastic People, to byl rachot. Na koncertu jsem byl a druhý den jsem byl na kriminálce,“ vysvětluje Vladimír Pechan.
Dodává, že to pro něj bylo velice těžké období. „Flinty mi sebrali, v práci mi dělali problémy a vyhrožovali, že se děti nedostanou do škol. Havel mi říkal, že jsem jeho duševní opora. Tak jsem odnesl všechno,“ směje se.
Potvrzuje, že i po revoluci v roce 1989, kdy se spousta věcí změnila, zůstal Václav Havel svůj.
Závěr života měl podle sousedů slušný
Od Hrádečku se vracíme zpátky do údolí. Po cestě míjíme další auta. Jezdí sem prý i v noci a zapalují u Havlů další svíčky. Podle Vladimíra Pechana zůstane Václav Havel v jeho vzpomínkách navždy.
„Nemám žádnou špatnou vzpomínku na pana Havla,“ vybavuje si Havlův dlouholetý soused a dodává: „Skonal tam, kde se cítil nejlépe. V pohodě tu dožil. Přeju mu, že alespoň závěr života měl slušný.“
Zvětšit mapu: na Hrádečku strávil Václav Havel poslední měsíce svého života
