Hana Hosnedlová: První máj
Moje prvomájové vzpomínky z dětství jsou poněkud rozporné. Štvalo nás, že jsme museli povinně do průvodu, a to pod hrozbou různých postihů, jimiž učitelé tehdy vládli, nebo museli vládnout. Kdo mohl, ten se ulil. Na druhou stranu ale bývala v průvodu docela legrace.
Jít se muselo za každého počasí. Vzpomínám si, že jeden rok dokonce sněžilo. A narvat zimák pod pionýrskou košili byl skutečně výkon. Když pršelo, jistily to pláštěnky, deštníky jsme mít nesměli, protože bychom si navzájem vypíchali oči.
Nejhůř na tom byli ti, co nesli transparenty. Při cestě z naší předměstské školy do města to ještě šlo, ale při nekonečných projevech na Žižkově náměstí bylo opečovávání svěřených transparentů utrpením.
A pak se ještě musely v pořádku vrátit do školy. Nejednou si je kluci někde v okolí schovali a teprve později odpoledne je odnášeli. Občas se ale stalo, že transparent už nenašli, nebo byl počmáraný. Třeba nápisy, za které by byla ve škole dvojka nebo trojka z chování a vážný pohovor s rodiči. To nikdo riskovat nechtěl, a tak se takový transparent prostě ztratil úplně.
My ostatní jsme cestou na náměstí sborově skandovali předepsaná hesla jako – „Ten kdo stojí na chodníku, nebuduje republiku“ nebo „Více píce republice“.
Občas se stalo, že někdo z nás tyhle slovní skvosty přetvořil a my svorně křičeli: „Ten kdo stojí na chodníku, ten má dneska kliku.“
Nejvíc jsme se ale těšili na to, až si po rozchodu dáme teplý, křupavý párek, barevnou limonádu nebo eskymo, a budeme koukat po klucích z města a oni po nás... A na svátek práce, jsme ani nevzdechli...
Související
-
Hana Hosnedlová: Chytrý chlapeček
Moc ráda pozoruji malé děti a jejich chování. Jízda trolejbusem mi takové příhody dost často naservíruje přímo pod nos.
-
Hana Hosnedlová: Útoky reklamy
Denně na nás útočí desítky, možná stovky různých reklam, doporučení a nabídek, ať už z televize, internetu, letáků či plakátů.
-
Hana Hosnedlová: Cesta vlakem
Mám kamarádku, jejíž manžel je zapřisáhlý ctitel motorů. Samozřejmě v autech a motorkách všech značek a dat výroby. Hromadnou dopravou jezdit odmítá, vlastně to ani neumí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
