Do kamen hází „bídu“. Někteří lidé na Karvinsku stále vytápějí své domy uhelnými kaly

„My třeba topíme briketami a dřevem, někdo dřevem, někdo elektrikou a někdo bídou.“ Obyvatel dělnické kolonie v Doubravě na Karvinsku popisuje reportérce Radiožurnálu, čím on a jeho sousedé topí v kamnech. „Bída“ je označení pro černouhelný kal. Na dotaz, kde toto dnes už nelegální topivo sousedé berou, odpovídá: „To je tu v tom rybníku vedle. To těží tam. Toho je pětatřicet metrů, to je několik milionů tun.“

Vyšlapaná pěšina vede k několika jámám plným hmoty připomínající bláto. Není to ale hlína, má černou barvu. Jsou v ní čerstvé stopy lopat|foto:Marta Pilařová, Český rozhlas

Muž nechce říct své jméno. Stejně tak i jeho soused o pár domů dál. O informace, jak se těží kaly, se ale dělí docela ochotně.

„S kolečkama nebo vozíkem,“ říká starousedlík a ukazuje na vyšlapanou pěšinu, která vede od kolonie ke kališti nedalekého dolu Československé armády. Do kamen prý kal dává tak, jak je, mokrý. „Na spodek dřevo a na to to natěpat a to hoří. Je víc popela z toho,“ dodává.

Čtěte také

O nové kotle lidé přestávají mít zájem, i když je dostanou prakticky zadarmo

Po pěšině je to asi tři sta metrů k břehům kaliště. Vypadá jako jezero někde ve Skandinávii, s břehy porostlými rákosím. Vyšlapaná pěšina vede k několika jámám plným hmoty připomínající bláto. Není to ale hlína, má černou barvu. Jsou v ní čerstvé stopy lopat.

„Kaly, o něž se jedná, pocházejí z období provozu černouhelného dolu ČSA, který ukončil činnost v roce 2013. Předepsaným postupem z nich vyrábíme certifikované palivo nebo energetické směsi, které využívají pouze průmyslové zdroje. Ty jsou vybaveny technologiemi na omezování emisí a palivo spalují výhradně při stanovených vysokých teplotách, díky čemuž je vliv na životní prostředí minimální,“ upřesňuje původ a využití kalů mluvčí OKD Barbora Černá Dvořáková.

„O tom, že si kaly odvážejí obyvatelé z blízkých oblastí, nám není nic známo. V žádném případě ale tento postup nedoporučujeme.“

V doubravské kolonii je zřejmé, že topení kaly je tady běžná věc. Na několika zahradách jsou od cesty vidět černé hromady|foto:Marta Pilařová, Český rozhlas

V doubravské kolonii je ale zřejmé, že topení kaly je tady běžná věc. Na několika zahradách jsou od cesty vidět černé hromady. Jinde zase stojí opřené vozíky a lopaty nebo rýče. Souvisí to s minulostí regionu, kdy horníci dostávali topivo z dolů jako bonus k platu.

Muž z kolonie je navíc přesvědčen, že je to kvalitní materiál. „Armáda vždycky měla vysoce kvalitní uhlí. Z toho není smrad.“ Neuvědomuje si, že by tím porušoval zákon. „Tam může každý, to je pro každého. Toho tu je ještě na padesát roků.“ Neví, že mu za to hrozí až padesátitisícová pokuta a že ohrožuje své zdraví.

Čtěte také

Z krajiny Karvinska mizí kilometry povrchového potrubí zavřených dolů

I vedoucí oddělení ovzduší Zdravotního ústavu v Ostravě Lucie Hellebrandová uvádí zvyk jako jeden z důvodů, proč lidé i navzdory zákazu topí kaly. V důsledku energetické krize očekávali, že se obyvatelé rodinných domů k těmto levnějším, ale taky špinavějším druhům topiva vrátí.

Jejich měření ukázala, že v celkovém úhrnu není nárůst škodlivin v ovzduší příliš patrný. „Ale zřejmě lokálně to tak může být. Pokud se to tam děje v každém domě, tak kde není žalobce, není soudce. Tak si na to nikdo nestěžuje a nemluví se o tom,“ říká Hellebrandová a vyjmenovává možné zdravotní následky, kterým takový topič může čelit.

„Při tom spalování vznikají nejen prachové částice, ale i oxidy síry, oxidy uhelnatý, uhličitý. To má přímý dopad na jeho zdraví, protože už v některých studiích bylo prokázáno, že pokud člověk celý život topí pevnými palivy, tak se velmi zvyšuje riziko rakoviny hrtanu, jícnu a plic.“

Na jednom břehu kalového jezera materiál oficiálně těží státní podnik OKD. Na tom opačném si pro ně chodí místní. Vyšlapaná cesta vede i na druhou stranu, daleko od doubravské kolonie. I tady je několik vyhloubených jam s černými kaly. A od nich pěšina směrem k silnici. Dá se tu i zaparkovat auto.