Děti se bojí o vodu. Díky projektu, u jehož zrodu stála jihočeská učitelka, vědí, že ji budou muset víc chránit
Projekt „Voda pro nás, my pro vodu“ vymyslela spolu s kolegyní pro děti z pěti zemí Evropy učitelka základní školy v Chýnově Zuzana Hornichová. Jednotlivé aktivity provedly žáky, od nejmladších po nejstarší, ekologií vody a tím, co voda pro svět znamená.
Bára Drápalová z osmičky a Petr Příplata, který letos skončil devátou třídu, se díky školnímu projektu ze studijního programu Erasmus seznámili s kamarády ze Slovenska, Řecka, Itálie a Rumunska. A do Itálie se zajeli i podívat. Na vlastní kůži mimo jiné poznali rozdíl v podnebí a spotřebě vody.
„Rozhodně to byl šok,“ líčí Bára, „u nás ještě nebylo takové teplo, přejeli jsme do Itálie a tam to začalo. Co se týče problematiky vody, tak je tam určitě větší, ale neřekla bych, že o moc. Děti se tam bojí o vodu podobně jako u nás.“
V Itálii toho děti spoustu viděly a zažily. „Procestovali jsme řadu památek, zažili jsme spoustu aktivit s vodou. Viděli jsme vodopády, prošli jsme si akvadukt z doby starých Římanů, poznali jsme etruskou studnu. To byl zážitek, dostali jsme se díky tomu až do podzemí,“ vyjmenovává Petr.
Čtěte také
„Ta etruská studna, to byl zážitek už jenom to vidět,“ zapojuje se učitelka Zuzana Hornichová, „když si člověk uvědomí stáří té studny, dosud funkční a s křišťálově čistou vodou, tak při představě našich moderních technologií a toho, do jaké hloubky se tehdy bez nich lidé dokázali dostat a v jaké kvalitě odtud vodu získávali, to bylo ohromující.“
Akvadukt, který staré italské městečko zdědilo po dávných předcích, připomínal dětem i paní učitelce kamenné koryto, stezku pro chodce nebo pro cyklisty. „Bylo fascinující, jak staré civilizace uměly s vodou hospodařit a vyřešili zásobování města vodou,“ dodává Zuzana Hornichová.
Kromě toho děti poznaly i užitečnost vody pro umění v dílně, která dodává restaurované obrazy i pro Vatikán. Zkusily si pracovat s vodou a barvami při nanášení fresky původními technikami. Na závěr si zaveslovaly v dračích lodích. „Závody bych tomu neříkala,“ komentuje to s úsměvem Bára, „ale zkusili jsme si to.“
Sport byl dalším odvětvím, které si děti s vodou spojily. I díky návštěvě paraplavců ve své domácí chýnovské škole. „Voda jim pomáhá. A oni v ní dosahují skvělých výsledků,“ říká Petr.
A co si z projektu odnesly děti i paní učitelka do svého osobního života? Poslechněte si celý rozhovor online.
Související
-
Jeden strom vydá za pět klimatizačních jednotek, připomíná klimatolog Jan Pokorný
Všechno souvisí se vším. O životním prostředí to platí dvojnásob. Klimatolog Jan Pokorný, ředitel ENKI Třeboň, se zaměřuje na rovnováhu mezi vegetací a sluneční energií.
-
Chatu na Orlíku raději u hráze, na koupání jsou ale nejlepší pískovny a lomy, radí hydrobiolog
Kvalita vody na koupání ve stojatých nádržích se mění podle počasí. Stoupne-li teplota vody nad dvacet stupňů, množí se sinice. Ty jsou závadné a mohou být i jedovaté.
-
Ochránci přírody obnovují rašeliniště. Výsledek ale bude vidět až za deset tisíc let
Jihočeský kraj jmenoval třináct nových přírodních památek. Status ochrany v žádné kategorii dosud neměly čtyři: Mnišský rybník, rybník Osika, rybník Růže a Vosecký rybník.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
