Marek Fryš, mluvčí Horské služby ČR: Na horách není radno nic podcenit! Přemýšlej nad tím, co děláš

Marek Fryš ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Radka Šubrtová, Český rozhlas

Jaká je letošní zima z vašeho záchranářského pohledu?
Záchranářsky je zima v podstatě pořád stejná, jen pády turistů se nám trošičku přesouvaly. My jsme byli každoročně zvyklí, že jsme zasahovali v traverzu nad Špindlerovou boudou směrem ke Sněžce. Letos nastala úplně neuvěřitelná situace, že se zasahovalo třikrát za sebou v průběhu dvou měsíců na Sněžce, což dříve nebývalo. Bohužel ty zásahy byly i s tragickým koncem. Ale je to takový trend, dnes spousta lidí chodí po horách pěšky, což jsem také dříve tolik nezažíval. Skialpinisté a běžkaři, většinou lidé, který na to byli zvyklí. Ale dnes vyrážejí do hor lidé nedostatečně vybaveni, mnohokrát ani nemají představu, kam pořádně jdou. Protože jinak si nedovedu vysvětlit, že vyrazí jen v nízkých botaskách a ponožkách.

Lidé často ani nemají představu, kam pořádně jdou. Protože jinak si nedovedu vysvětlit, že vyrazí v nízkých botaskách a ponožkách.
Marek Fryš, mluvčí Horské služby České republiky

Já si nepamatuji, že bych slyšel někdy o tom, že by se někdo zřítil ze Sněžky a zabil se. Asi se takové případy také dříve stávaly, ale rozhodně ne hned čtyřikrát za sebou.
To rozhodně ne. Nejtragičtější byl případ z roku 1975, kdy tam zemřeli naši kolegové záchranáři při záchraně turisty. Ale od té doby ty pády nebyly nijak časté a nebyly ve finále ani žádný s takto tragickým koncem. Letošní leden a únor jsou opravdu naprosto extrémní v tomto ohledu.

Čtěte také

V Krkonoších zemřeli dva lidé po pádu z vrcholu Sněžky, když uklouzli na zledovatělém terénu

Čím to podle vás je?
Je to souhra mnoha věcí. Asi tomu nahrávají terénní podmínky, kdy se na Sněžce udržuje poměrně větší množství sněhu, který zledovatěl. Takže v některé části jde opravdu o velice náročný výstup a mnoho lidí si neuvědomuje, že už je to výstup vyžadující technické dovednosti a hlavně i jisté vybavení. Vezmu to od našich základních principů. Člověk by si měl každou túru, každý výlet naplánovat s ohledem na svoji fyzickou zdatnost a technické dovednosti. I s ohledem na vybavení. Pochopitelně někdo si nechce nakupovat kvalitní nesmeky a sněžnice. Ty jsou, pokud se pohybujete v horském terénu pěšky, v podstatě nezbytností. Tedy pokud nebudu mít tyto dvě věci, tak nebudu plánovat výlet na Sněžku, ale naplánuju si ho do lokality, která je relativně přístupná. Hřebenové partie, musíme si uvědomit, tam panuje opravdu drsné počasí v Krkonoších. Lidé to mnohokrát podceňují a podceňují i obrovský rozdíl mezi horským městečkem, ať už je to Pec pod Sněžkou či Špindlerův Mlýn, a hřebeny Krkonoš. Často je rozdíl i mezi vrcholem Medvědína, což je lyžařský areál, a Vrbatovou boudou. Podmínky jsou tam diametrálně odlišné a lidé jsou vystaveni velkým klimatickým změnám.

Jsem šťastný, že jsem zažil technologický posun a vývoj horské služby. Aplikace Záchranka nebo čtyřkolky, to jsou velcí pomocníci.
Marek Fryš, mluvčí Horské služby České republiky

Pomáhá vám při zásahu aplikace Záchranka?
Naprosto perfektně. Protože jestliže vám ten člověk volá, má problém a ještě navíc vám pod tím přijde jeho poloha, kontakt na něj, stav baterií telefonu, pak víte, jak si naplánovat komunikaci s ním. Je to neskutečná pomoc, ale zároveň to také zrychluje samotnou záchranu. Vyrážíme cíleně, takže se dělají menší skupinky. Ony zásahy na Sněžce, to je otázka technických záležitostí, které pravidelně všichni záchranáři u Horské služby trénují, ať jsou to dobrovolní, nebo profesionálové. Jsou na to připraveni a vybaveni. Jsou to zásahy, které běžně zvládáme.

Čtěte také

Lidem chybí pokora, nebezpečí číhá na horách stále, tvrdí záchranáři Pavel Cingr a Wolfgang Berger

Vy jste jako záchranář nastoupil k Horské službě jako dobrovolník už v roce 1996, je to tak?
Ano, přesně tak.

Takže hory a záchranářství máte v sobě už odmalička?
Mnohokrát jsem si to ani neuvědomoval. Já jsem původem z Mělníka a rodiče mě odmalinka do hor vozili. Takže to byla má srdeční záležitost a ani jsem si to neuvědomoval. Ale když jsem se dostal k horské službě, tak mi bývalí spolužáci z gymnázia říkali, tak se ti to splnilo, viď? Protože jsem o tom pořád mluvil.

Co jste jako horský záchranář v Krkonoších všechno zažil?
Těch akcí bylo za ta léta mnoho a rozličných. Člověku se to mnohokrát pomíchá, ale já jsem moc šťastný, že jsem zažil onen technologický posun a vývoj horské služby od 90. let. Velké pátrací akce trvaly mnohokrát i několik dní, než jsme byli schopni dotyčného člověka najít. Až od let kolem roku 2005, kdy začaly fungovat mobilní telefony, začalo být lepší pokrytí na signálem na horách, lidé nám volali a už jsme věděli o určitém, třeba omezeném úseku. Tak jsme byli schopni vyslat menší tým.

Čtěte také

Horská služba má k dispozici vylepšené funkce aplikace Záchranka. Nově komunikuje i pomocí videa

A aplikace, které se dnes používají, především musím zopakovat aplikaci Záchranka, myslím si, že se shodneme i se zdravotníky, to je obrovská pomoc. Akce jsou daleko cílenější a zároveň je to spojeno i s rozvojem transportní techniky. Nebyly čtyřkolky, vozilo se skútrem, tahaly se sáně pěšky. Dnes je čtyřkolka, ať už v letním nebo v zimním období, obrovským pomocníkem. Usnadní a zrychlí práci, speciálně v podmínkách, jaké jsou třeba letos. Kdy je nahoře sníh a dole už není. Se skútrem a autem jsou ty možnosti omezené. Čtyřkolka je takovým spojovacím článkem při záchraně.

Vy sám jste se také někdy dostal do situace, že byste podcenil hory?
Samozřejmě. Klasicky, sloužívali jsme na Luční boudě a myslím si, že každý z kolegů tam někdy zabloudil. Protože si říkáte, tady je to přece kousek, střihnu to na tyče, ale ona byla mlha, najednou přijdete na tyče, ujdete pár metrů a zjistíte, že jdete úplně někam jinam. Člověk sám na sobě pozná, že prostě není radno nic podceňovat. Nebylo to tedy přímo ohrožení života, ale spíše jen takové varování: přemýšlej nad tím, co děláš. Protože se zamyslíte, otočíte se a vše je jinak. Myslím si, že spousta záchranných akcí je komplikovaná i tím, že ti lidé propadnou panice a stresu, který u nich vyvolají přírodní podmínky, ať už je to silný vítr, mlha, špatná viditelnost, větší vyčerpání. Takže k fyzické námaze mnohokrát přistoupí i faktor psychiky, kdy by to člověk za normálních okolností krásně zvládnul. Ale tohle všechno, o čem jsem hovořil, ho dovede do situace, že si záchranu zavolá. Zaplaťpánbůh, že si ji zavolá včas.

Marek Fryš a Jakub Schmidt ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Radka Šubrtová, Český rozhlas

Můžeme připomenout číslo horské služby?
Určitě, je to číslo +4201210, fungujeme 24 hodin denně ve všech horských oblastech České republiky na stejném čísle. Pokaždé se dovoláte našemu dispečerovi.

Co na horách nejvíc milujete?
Vždy jsem moc miloval sjezdové lyžování, to bylo pro mě takovou srdeční záležitostí. Běžky nebyly úplně můj šálek kávy a dodnes nejsou. Pak přišly skialpy, který umožnily zase jiné možnosti. Ale to prvotní, s čím jsem začínal jako kluk, to bylo sjezdový lyžování, pocit rychlosti. Z toho je zážitek naprosto úžasný.

Naším hostem byl tiskový mluvčí Horské služby České republiky a horský záchranář Marek Fryš. Moc děkuji za rozhovor.