Komorní orchestr Univerzity Hradec Králové zapaluje hudbou. Tvoří jej nadšenci do muziky
Komorní orchestr Univerzity Hradec Králové tvoří vybraní studenti Hudební katedry Pedagogické fakulty UHK, studenti konzervatoří, Akademie múzických umění, mladí absolventi těchto škol a rovněž i muzikanti, kteří se nevydali na profesionální dráhu, ale jejich umělecká úroveň odpovídá vysokým nárokům.
Uměleckým vedoucím je Mgr. Jaromír Křováček, odborný asistent na Hudební katedře PdF UHK, který zde vyučuje houslovou hru, improvizaci a orchestrální hru. Vystupuje jako sólista i jako komorní hráč, mnoho zkušeností čerpá ze své minulé praxe, kdy byl členem Komorní filharmonie Pardubice a Filharmonie Hradec Králové.
Vychoval mnoho mladých hudebníků i při svém pedagogickém působení na ZUŠ Na Střezině, kde je již 18 let dirigentem smyčcového orchestru Primavera.
S Jaromírem Křováčkem vám představíme tohle sympatické hudební těleso a také vás pozveme na koncert, který bude v Hradci Králové v pondělí 27. listopadu. Na co jste nás to konkrétně přišel pozvat? Co se to bude v Hradci Králové odehrávat?
Já bych chtěl všechny pozvat na koncert, který se koná v pondělí 27. listopadu v 19 hodin v sále Filharmonie Hradec Králové. Je to koncert v takovém cyklu. A ten se jmenuje Národní festival komorních a symfonických těles. Organizuje to sdružení ARTAMA v Praze a je to jeden z festivalových koncertů, kterých je celkem 5. Konají se v různých městech České republiky. Je to taková přehlídka tvorby amatérských komorních a symfonických orchestrů.
Je to tedy festival neprofesionálních hudebních těles a orchestrů. To bude mít určitě nějaký hlubší význam.
Je to taková příležitost pro ta amatérská tělesa, dostat se na pódia, kam by se třeba normálně nedostala. Pro nás zahrát si v sále Filharmonie je určitá čest. A samozřejmě je to také možnost setkání těch těles. Protože na každém koncertě vystupují dvě až tři tělesa. Myslím si, že i pro posluchače je to zajímavé. Mohou si poslechnout muziku v podání takových zapálených lidí.
Pořád ještě platí, co Čech, to muzikant?
Já nevím. Jsou taková určitá období. My jsme třeba měli poslední dobou docela problém na univerzitě dát dohromady těleso, ale v současné době mám docela štěstí, protože jsem narazil na opravdu zapálené lidi a máme v orchestru 21 členů. Je to směsový orchestr a myslím si, že v současné době hraje velice dobře. Když se podíváte na program toho našeho vystoupení, tak zahrát Dvořákovu Serenádu, to je oříšek i kolikrát pro opravdové profesionály.
Jak vy jste se dostal k houslím a vůbec k hudbě? Protože jsem slyšel, že prý jste na začátku, jako šestiletý kluk, moc nechtěl cvičit na housle.
Myslím si, že to je asi v tom věku normální. Já to pak pozoroval i u svého syna, který bude mimochodem sólistou na našem pondělním koncertu. On také ze začátku vůbec nechtěl hrát. Když si vzpomínám, tak až kolem 16 let ho to začalo docela bavit. Dostal se k tomu tak trošku zajímavým způsobem. Protože byli 4 cellisti, hráči na violoncella a začali hrát Apocalypticu, což je moderní kapela. A on zjistil, že na to cello, aby zahrál takto náročnou muziku, tak musí cvičit. Začal cvičit a zjistil, že existuje i jiný druh hudby. Že existuje takzvaná vážná hudba. A nakonec to dopadlo tak, že studuje Akademii múzických umění v Praze.
Takže jde ve vašich stopách.
Jde v mých stopách. Nevím, jestli je to dobře v době, kdy ta kultura není zas tak úplně lukrativní. Ale myslím si, že dělá to, co ho baví. Což je dobře.
Vy vedete Komorní orchestr Hradecké univerzity úplně od začátku?
Ne, ten orchestr tady je celou dobu, co existuje Pedagogická fakulta. Protože vždy se mezi těmi studenty našli mladí lidé, kteří hráli na nějaký nástroj. A ten orchestr je taková příležitost pro ně, aby se nějakým způsobem realizovali. My máme na Pedagogické fakultě obor vyučování budoucích kantorů, kteří budou učit na základní umělecké škole. Ten obor se nevyučuje dlouho, ale já jsem strašně rád, že tu akreditaci máme. Protože nám se tam hlásí absolventi konzervatoří, někdy i absolventi akademie, kteří si potřebují dodělat právě vzdělání na vyučování na této škole. A tím se nám určitým způsobem zvedne kvalita toho tělesa, nebo těch nástrojů. Právě tito studenti tvoří takový základ. Jsou to ti vedoucí různých nástrojových skupin. A pak tam jsou studenti, kteří studují vyučování na základních školách, na mateřských školách, na středních školách. Ti konzervatoř nevystudovali, ale spousta z nich je na velice vysoké úrovni. Takže orchestr potom, když cvičíme, vykazuje velice slušnou úroveň.
To těleso je neprofesionální, to znamená, že tam muzikanti nechodí jako do práce.
Ta neprofesionální tělesa hrají jako o život. Myslím si, už u těch jakoby amatérů, je ta chuť a elán o to větší. Protože tam třeba jsou i občas nějaké technické limity, které to těleso má. A aby se ty technické limity překonaly, tak se do toho dává obrovský zápal.
Neuvěřitelná houževnatost.
Ty koncerty jsou vždy poznamenané právě co se týče ohlasů z publika. Mám většinou velice pozitivní ohlasy. Když hrajeme koncerty, tak za námi chodí lidé a jsou rádi, že prostě z těch mladých lidí čiší opravdový elán a nadšení.
A repertoár, na který se soustředíte? Ona to totiž není jen vážná hudba.
Minulý týden měla univerzita slavnostní večer a hlavní host byl Jan Smigmator a Dasha. A my jsme dostali příležitost s Komorním orchestrem si s nimi zahrát. Což pro nás byla obrovská čest zahrát si jinou muziku. Oni zpívají swing a jazz. Bylo to úžasné. Máme obrovské zážitky. Mám takovou trošku veselejší příhodu. Protože my jsme s nimi měli původně hrát dvě písničky. A den před koncertem mi Jan Smigmator poslal ještě další tři aranže. Takže jsme na to rychle vlítli a zvládli jsme to. Byl to krásný koncert.
Závěrečný koncert letošního festivalu neprofesionálních komorních orchestrů a symfonických těles bude v sále Filharmonie v Hradci Králové v pondělí 27. listopadu od 19. hodin. Můžeme zmínit jaký bude program, na co se mohou posluchači těšit? Bude to jen o vážné hudbě, nebo i něco z té moderní?
Tentokrát mě studenti tak trošku přemluvili, že chtějí hrát opravdu něco náročného. Takže budeme hrát jen klasiku. Budeme hrát Dvořákovu Serenádu, jak jsem již zmínil a od Maxe Brucha Kol Nidrei, což je taková krásná skladba. Je to modlitba pro sólové violoncello s doprovodem orchestru. A druhé těleso, které bude na tomto festivalu vystupovat, je Symfonický orchestr z Litomyšle. Ti budou hrát Respighio, Griega a potom skladbu jejich dirigenta Davida Lukáše, který napsal Suitu pro komorní orchestr, což by měla být premiéra.
Tak si to přijďte poslechnout. Ať vám to hraje a ať vám ta hudba přináší pořád jenom radost.
Související
-
Jazz je svoboda a otevřenost. Směs různých hudebních žánrů a...
Hradcem Králové opět prochází jazzový festival Jazz goes to town. Letošní již 23. ročník je podobný tomu loňskému, koncerty totiž najdete na stejných místech. Hudba...
-
Smíšený sbor Jitro slaví 20. výročí francouzskou duchovní...
Smíšený sbor Jitro založili v roce 1997 otec a syn Skopalové jako absolventský sbor Královéhradeckého dětského sboru Jitro. Původně se jednalo pouze o ženský sbor, ...
-
Muzika má být věrohodná a na nic si nehrát. Pohlazení lidé...
Naším hostem je folkový muzikant, zpěvák, herec i moderátor Víťa Troníček. A já se ho hned na úvod chci zeptat, zda bych si jej mohla na přivítanou pohladit. To byl...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
