Je hezké, když jsem v katedrále sama, ale nejkrásnější je plná lidí, usmívá se katedrální kostelnice
Vypravíme se do hradecké katedrály Sv. Ducha na Velkém náměstí, kde tato gotická perla stojí u Bílé věžeí. A kde se také už téměř 20 let potvrzuje, že kostelník nemusí být jen muž. Milada Fejtková tuto zodpovědnou a náročnou funkci svědomitě už prakticky 20 let zastává.
Kdy přesně jste do Hradce Králové přišla?
Bylo to 2. března roku 2000. Takže budu slavit kulaté výročí. Ale jinak jsem byla zaměstnaná až od 3. dubna.
Vy nepocházíte z Hradce.
Pocházím z Popovic u Benešova ze Středočeského kraje. Je to taková malebná vesnička pod Blaníkem. Abych to trošku přiblížila, blízko je zámek Konopiště, zámek Jemniště a hrad Český Šternberk. Krásný kraj.
Vyrůstala jsem mezi dopisy. Rodiče byli oba pošťáci, tatínek poštmistr a maminka doručovatelka. Razítkovala jsem a pomáhala s pochůzkou.
Milada Fejtková, kostelnice katedrály Sv. Ducha v Hradci Králové
Kraj vašeho dětství.
Kraj mého dětství, ze kterého se mi samozřejmě nechtělo odcházet. Ale do Hradce Králové jsem přišla ráda.
Čtěte také
Jak na své dětství vzpomínáte? Protože vy jste prý vyrůstala na poště.
Ano, moji rodiče byli oba pošťáci, tatínek poštmistr, jak se tenkrát říkalo, vedoucí pošty. A maminka poštovní doručovatelka. Vyrůstala jsem mezi dopisy. Razítkovala jsem a pomáhala s pochůzkou do okolních vesnic i po Popovicích.
U vás se také hodně muzicírovalo. Tam možná začala vaše celoživotní láska k hudbě, viďte? Tatínek zpíval?
Zpívali všichni, protože moje rodina byla od nepaměti muzikantská. Dědeček byl kapelník, strýc hrál na křídlovku a tatínek na heligon. Také jsem prošla sborovým zpíváním.
Vy jste potom vystudovala pedagogickou fakultu?
Ano, pedagogickou fakultu v Praze jsem vystudovala. Takže se ze mne stala paní učitelka. Učila jsem 16 let na okrese Benešov.
Jak jste se potom dostala do Hradce Králové? Jaká byla ta cesta?
Přestala jsem učit a dojížděla na Svatou Horu, kde jsem pomáhala v sakristii. To bylo už asi takové mé předurčení. Tam mi sestřičky řekly, že by v Hradci Králové chtěli pomoci v katedrále a shánějí kostelnici. Tak jsem všechno opustila a vyrazila do Hradce.
Znala jste Hradec už předtím?
Neznala, poprvé jsem zde byla, když tu byl svatý otec Jan Pavel II. v roce 1997. A to mne vůbec ani nenapadlo, že bych mohla v této krásné katedrále sloužit.
Čtěte také
Jaké byly vaše začátky, když jste v tom roce 2000 přišla? Musela jste se nejdříve seznámit s prostředím a vším, co se po vás bude chtít.
Kostelnické práce všude jsou jiné, ale katedrála je specifická tím, že to je biskupský kostel. Tam je důležité například, že se tam světí kněží, jinde se to nedělá. Zelený čtvrtek je také takový velmi důležitý den, kdy se sjedou všichni kněží z celé diecéze, obnovují své kněžské sliby, světí se oleje, které se potom rozvážejí po celé diecézi. To jsou věci, s kterými normálně člověk nepřijde do styku.
Pokazila jste třeba také něco hned na začátku? Stane se to?
(smích) To se samozřejmě stane, ale teď si zrovna nevzpomínám, co jsem pokazila. Nebylo to lehké, ale musel se člověk do toho všeho dostat.
Líbilo se vám od začátku v Hradci Králové?
V Hradci se mi líbilo, protože to je krásné město, dvě řeky, blízko hory. Je to i velmi krásně upravené město. A je tu filharmonie. To je zase ta moje hudba.
Vy máte úžasné pracoviště. Kdo může říct, že pracuje v téměř 700 let starém domě. Ale asi to má i své mouchy, musí se občas něco opravit.
Tak to má na starosti především pan děkan, ale já mu pomáhám, jak to jen jde.
Jak se gotická katedrála mění v průběhu dne? Je asi úplně jiná ráno, v poledne a večer. Kdy ji máte nejraději?
K té proměně nebo změně napomáhají také naše krásné barevné skleněné vitráže. Protože v každou denní dobu svítí slunce a osvětluje prostor z jiné strany. Dává tomu takový lesk. Ráno svítí slunce od východu a večer od západu, takové krásné paprsky tam dopadají.
Kdy ji máte nejraději? Když jsou v katedrále lidé nebo když tam můžete být úplně sama.
To je také hezký pocit, když jsem tam sama, ale nejvíce mě naplňuje, když je katedrála úplně plná.
Vy máte velký klíč od katedrály a povinnost ji každé ráno odemknout. V kolik hodin otvíráte?
Ve všední den je to asi v půl osmé, ale když jsou ranní chvály, to je v pondělí a ve čtvrtek, tak to musí být ještě dříve. V neděli samozřejmě musím otvírat dříve, ve tři čtvrtě na šest, protože od šesti hodin ráno se již zpovídá a v půl sedmé začíná první nedělní ranní mše. Dopoledne jsou tři mše.
Já o vás také vím, že jste se už ve 13 letech učila hrát na varhany. Kdo vás k tomu přivedl? K umění, hrát na tak složitý nástroj. Protože varhany, to je už skoro přímo stroj.
Jiné jsou varhany samozřejmě v katedrále a jiné ve vesnickém kostele. Protože u nás v Popovicích jsou varhany jednomanuálové, je to tedy jednodušší. A začala jsem se to učit, protože nebyl varhaník a někdo se toho musel ujmout. To nejde, aby byla bohoslužba bez varhan.
Kdo vás naučil hrát na varhany?
Chodila jsem do hudebky, jak se říkalo, Lidová škola umění. A potom, jak jsem se dostala na Svatou Horu, tak mě učil páter Karel Bříza, redemptorista, který byl i vynikajícím varhaníkem a hudebním skladatelem. Byla jsem ráda, že jsem se k němu dostala.
Tady v katedrále si také někdy sednete za varhany?
Spíše v kapli svatého Klimenta, tam jsou menší varhany. Jinak to nechávám našim odborníkům.
I katedrála Sv. Ducha má svá tajná místa. Například dvě krypty, ty se otvírají jen mimořádně. A zajímavé jsou i půdní prostory a věže.
Milada Fejtková, kostelnice katedrály Sv. Ducha v Hradci Králové
Má katedrála také nějaké své tajné chodby nebo tajná místa, kde se obyčejný návštěvník nedostane?
Samozřejmě. Tajná místa jsou dvě krypty, ty se otvírají jen mimořádně. Například když byl pohřeb pana arcibiskupa Karla Otčenáška, který je pohřben v presbytáři, byl tam v roce 2011 poslední pohřeb. Tam se tedy nedá normálně jít. Ale zajímavé jsou třeba i půdní prostory a věže. Ty jsou přístupné vždy týden po akci Noc kostelů, která bude letos v pátek 5. června. Tam se zapisují lidé, kteří chtějí ty prostory navštívit. Tak si to můžete poznamenat.
Takže 5. června si poznamenám, to mě vezmete na půdu.
5. června bude Noc kostelů. Ovšem půdní prostory zpřístupníme týden potom, následující sobotu. Je to velmi zajímavé, protože máme na půdě krásné krovy.
Čtěte také
Pojďme se ještě zastavit u období, které nás čeká teď. Vánoce jsou za námi. To je pro vás asi hodně náročná služba. Ale teď nás čekají Velikonoce. To se asi musí také katedrála pořádně uklidit a vyzdobit.
Teď je doba postní, která začala ve středu, které se říká Popeleční středa. Věřící se znamenají popelem, tomu se říká popelec, kněz dělá každému věřícímu kříž na čelo a praví - čiňte pokání a věřte evangeliu nebo pomni, že jsi prach a v prach se obrátíš. Samozřejmě popelec se musí také připravit, to není jednoduché. Jsou přesně určená pravidla, pálí se jívové ratolesti z Květné neděle předešlého roku a tím popelcem se znamenají věřící. To musím všechno připravit.
Je pro vás Hradec Králové už tedy 20 let vaším druhým domovem?
Určitě, protože v Hradci Králové se mi moc líbí. Mám zde hodně přátel a jsem tady ráda.
A my jsme rádi, že jste přišla i do Českého rozhlasu Hradec Králové. Naším hostem dnes byla kostelnice katedrály Sv. Ducha v Hradci Králové paní Milada Fejtková. A kdo by chtěl vědět více, tak existuje krásná knížečka Katedrála Sv. Ducha v Hradci Králové, komentovaný průvodce. Napsala jste ji vy, paní Milado?
Nenapsala. Psal ji pan prof. Petr Piťha, ale já jsem spoluautor.
Ještě jednou moc děkuji za návštěvu.
Také vám děkuji, na shledanou. Přeji hezký den posluchačům.
Související
-
700 let stará katedrála sv. Ducha v Hradci Králové potřebuje opravit ve výšce pískovcové prvky
Více než 700 let stará Katedrála sv. Ducha na Velkém náměstí v Hradci Králové je na první pohled v dobrém technickém stavu. Jsou ale místa, která přesto vyžadují opravu.
-
V kostech čteme jako v knize. Kolem katedrály sv. Ducha je etážové pohřebiště, osm pater pohřbů
Co všechno lze vyčíst z našich kostí? Protože archeologických průzkumů probíhá poměrně hodně, tak se na některé z nich dnes zeptáme antropoložky Marcely Horákové.
-
Vyšla unikátní kniha o hradeckém biskupství!
Kardinál Dominik Duka přijel do rodného města přdstavit knihu, jejíž vznik ještě jako královéhradecký biskup inicioval.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
