Václav Vokolek: Cesta na horu Karmel

A co vstoupit do krajiny mýtu? Třeba do výšin posvátné hory. To symbolizuje výstup ze světa našich malých já, do výšin, kde je možno nejen přehlédnout krajinu, ale i nahlédnout vysoko nad ní. Nemusíme se vydat hned na vznešenou horu Kailas, Uluru nebo Sinaj. Co takhle Karmel?

Václav Vokolek: Skalka

• Upravit
• Smazat

Svět meditace, svět pokání, svět náboženského vytržení. Současní lidé takový svět hledají v Indii či v Tibetu, ale jeden takový najdeme kousek za Prahou.

Je to hora ze stejnojmenného pohoří. Její jméno znamená „pole úrodné“, ale je to jistě název symbolický. Skalnatá hora se tyčí na městem Haifa a chrání ho před nárazy větrů. Zdejší krajina je obydlena již od předbiblických časů, dokazuje to nález pozůstatků pračlověka karmélského, bytosti podobné neandrtálcům.

Na hoře Karmel byly také nalezeny kamenné kruhy, takže hora byla dávným místem neznámých kultů. Je to místo spojené s prorokem Eliášem, který tu má být pohřben. Důležité je, že hora Karmel byla vždy útočištěm pronásledovaných. Nás ale bude zajímat, že na hoře je významný klášter karmelitánek.

Náš poutník nemusí tak daleko, ani tak vysoko. Několik posvátných hor má téměř na dohled. Stačí se vydat na Makovou horu, které se také říkalo Karmel. To proto, že v letech 1719 – 22 tu nechal hrabě Jan Felix Chanovský vystavět poutní kostel Panny Marie z Karmelu. Při vysvěcení, které provedl biskup Rudolf hrabě Špork, synovec nám dobře známého Františka Antonína, na Makovou horu byli uvedení dva karmelitáni, ti zde založili bratrstvo svatého škapulíře a přinesli sem vzácnou sošku Panny Marie Škapulířské.

Václav Vokolek: Potkat se s anděly

• Upravit
• Smazat

Občas je dobré vydat se za přeludem. Každý, kdo jede vlakem z Prahy do Lysé nad Labem, nebo opačně, zahlédne u trati na necelou vteřinu podivné zjevení.

Maková hora se tyčí v krásné krajině. Kolem jsou zvlněné kopce, hluboké lesy a nedaleko je tajemná vltavská podkova. Jména okolních kopců jsou zajímavá – Větrov, Bukovec, Hoříč, Hradiště. Na tom posledním existovalo pravěké hradiště, z něhož zbylo jen několik málo detailů, které ho připomínají. I tak stojí za to se na něj podívat. Poutník na Makovou horu musí vyjít z obce Smolotely a odtud po červené značce až nahoru k poutnímu kostelu.

Na počátku stoupání narazí na pozoruhodnou akátovou alej, údajně starou více jak sto let. Není však vyloučeno, že se jedná o cestu daleko starší, napadne nás souvislost s nedalekým hradištěm. V barokní době však sloužila hlavně pro poutníky, kterých sem přicházelo velké množství.

V blízkosti staré aleje, vlevo od cesty, můžeme najít zvláštní seskupení kamenů, kterému se říká ďáblovo lože. Je tu totiž jeden balvan ve tvaru jakési kamenné pohovky, na kterém se údajně ďábel zjevoval. Kdosi neznámý do balvanu vyryl kříž, jistě proto, aby se ho pekelník zalekl.

Václav Vokolek: O smyslu křížových cest

• Upravit
• Smazat

Jarní krajina je sváteční, poznáme to, jen do ní vstoupíme. Procházet krajinou, která ještě ukrývá svou zeleň, v hloubce úvozových cest se ještě bělají zbytky sněhu, znamená očekávat každoroční zázrak, každoroční zrození života a světa.

To vše by nás, na základě mnoha a mnoha podobných příkladů z celé Evropy, mohlo vést k domnění, že se tu jedná o staré kultovní místo. Jakoby ležením vyhlazený kámen nápadně připomíná údajné Václavovo lože u Budče, Ivanovo lože u Bytízu či kámen sv. Prokopa na Sázavě. Pokaždé se může jednat o pokřesťanštěná kultovní místa, která svému účelu mohla sloužit ještě v raném středověku. Dále cesta pokračuje kolem staré kamenné studny a smíšeným lesem se dostaneme na vrchol Makové hory.

Tam nás čeká skutečné překvapení. Před námi na kamenné terase stojí velký barokní chrám, který by mohl stát v nějakém větším městě. Jeho dvě nakoso postavené věže svírají dynamické průčelí, na vrcholu štítu stojí kamenná Madona a pod ní ve vysokém výklenku stojí Jan Křtitel, jemuž je poutní chrám zasvěcen. Chrám odpoutaný výšinou od lidských obydlí a korunující samu přírodu, se tu stává modelem univerzálního zákona, v němž je vše duchovní nadřazeno hmotnému.

Kostel tak nad krajem kraluje, září, jako jeho koruna vložená na Makovou horu, která spolehlivě střežila jí svěřenou krajinu. Jen jediné tu brání téměř duchovnímu vytržení. Žádného zbožného poutníka tu nepotkáte a kostel je beznadějně zamknutý. Raději se nebudeme ptát proč...