Ředitel České filharmonie: Národní hudba a kultura je to, co nás v mezních situacích drží při životě

Generální ředitel České filharmonie David Mareček má to štěstí, že se na velkolepý projekt Rok české hudby může dívat nejenom jako nadšený posluchač, ale i jako profesionál. „Nejvíce přitažlivé mi přijde, že se velké projekty dostanou i do míst, kde běžně nebývají. Za všechny bych jmenoval třeba kompletní provedení Smetanových oper Národním divadlem moravskoslezským, což je velká věc. Vedle toho se ale objeví i projekty, které jsou netradiční, ale v tom nejlepším slova smyslu, například brněnský Hurvínek prodává nevěstu,“ říká v pořadu Jak to vidí...

Univerzálnost hudby

Bezpochyby největším jubilantem je v roce 2024 Bedřich Smetana, od jehož narození uplynulo 200 let a jehož hudba niterně promlouvá jak k tuzemskému, tak zahraničnímu publiku.

Čtěte také

Dirigent Hrůša: Když v zahraničí zní Má vlast, zcela automaticky se skloňuje i téma češství

„Má vlast, což je monumentální dílo, je pro nás symbolem domova, zároveň je to ale i demonstrace českosti směrem k zahraničí. Svojí kvalitou se vyrovná Mahlerovým či Brucknerovým symfoniím a je skutečně zajímavé, jak ji zahraniční umělci čtou.“

Podle Marečka totiž máme nezřídka tendenci si myslet, že my jediní víme, jak to autor skladby myslel. „To je ale hrozná škoda, protože právě pohled zvenčí nám může ukázat, jak nejenom hudba, ale i umělecký druh dokáže být mnohotvárný a jak univerzálně může působit. Česká hudba, a není to samozřejmě jenom Má vlast, působí na publikum v cizině stejně silně jako na publikum u nás.“

Emoce a vzpomínky

Hudba českých velikánů nabízí současně odpověď na zamyšlení, co si představit pod pojmem národní hudba a proč ji tak bytostně potřebujeme.

Čtěte také

David Mareček: Hudba ve válce lidi stmeluje a dává jim sílu přežít

„Zrovna dnes je smutné pětaosmdesátileté výročí příjezdu nacistických okupačních vojsk s vůdcem Adolfem Hitlerem do Prahy. A mně se vybavuje záznam dvou koncertů z Národního divadla, kde tehdy hrál orchestr s Václavem Talichem právě Mou vlast a Dvořákovy Slovanské tance. Oba koncerty byly zakončeny spontánním zpěvem národní hymny. A to jsou přesně ony vypjaté a mezní situace, kdy bych řekl, že kultura a národní hudba je to, co nás drží mentálně při životě, a vždycky si to v mezních situacích uvědomíme.“

Národní hudbu ale podle ředitele České filharmonie potřebujeme i z prostého důvodu, že vyvolává emoce a vzpomínky. „Každý z nás se učil v dětství zpívat písničky. Vzpomínky, které taková hudba vyvolává, patří k těm nejživějším. A tím pádem je hudba i nositelem národního vědomí a národního uvědomění v tom dobrém slova smyslu. Jsem přesvědčený o tom, že hudba je v tomto směru nositelem pozitivních emocí a historie, protože bez historie a bez národní kultury by národ jen velmi těžko hledal identitu,“ uzavírá David Mareček.