Palestinci jsou v Izraeli lidé druhé kategorie. Kolik jich ještě musí zemřít? zlobí se knihkupec Mahmúd z Jeruzaléma
Probíhající ozbrojený konflikt mezi Izraelem a hnutím Hamás sleduje celý svět. Podle Palestinců jde jen o další kapitolu mnohaletého izraelsko-palestinského konfliktu. Myslí si to i Mahmúd, který provozuje knihkupectví v Jeruzalémě, kousek od Damašské brány, a sám o sobě mluví jako o „hlasu umlčovaných“.
Krámek otevřel před skoro 40 lety jeho otec. Když ho Mahmúd Muna převzal, začal prodávat výhradně knihy o Palestině, její historii, kultuře, identitě a vztazích s Izraelem. Knihkupectví s malou kavárnou je dnes jakýmsi duchovním centrem palestinského Jeruzaléma.
„Všechny knihy tady jsou napsány Palestinci nebo jsou o Palestině – o palestinské historii a identitě, ale i hudbě nebo kuchyni. Tyto knihy vypravují palestinský příběh. Příběh, který je dlouhodobě umlčován, ať už cíleně, nebo nevědomě,“ vysvětluje knihkupec.
Lidé druhé kategorrie
Mahmúd vystudoval univerzitu v Británii, možná i proto jsou knihy převážně v angličtině. Jeho klienty jsou palestinští intelektuálové, studenti, akademici a také cizinci, kteří v Jeruzalémě žijí nebo sem přijedou jako turisté. A jsou mezi nimi také Izraelci.
Zabíjet lidi je nepřípustné. Útok Hamásu odsuzuji. Stejně tak by měli Izraelci odsoudit to, co dělá jejich armáda v Pásmu Gazy.
Mahmúd Muna
„Od roku 1948 čelí Palestinci nepřetržitému útlaku a umlčování. Jsou vyháněni a zabíjeni. Žijí na okraji společnosti jako lidé druhé kategorie - jako uprchlíci nebo jsou nepřáteli státu Izrael. Záleží na tom o jaké skupině Palestinců mluvíš,“ přibližuje Mahmúd svoji verzi palestinského příběhu.
„Pokud se jím budeš seriózně zabývat, dojdeš k závěru, že je tady skupina deseti dvanácti milionů, kteří by byli rádi plnoprávnými občany státu, ve kterém žijí, nebo by chtěli mít stát vlastní.“
Řešením je vlastní stát
Sedíme mezi regály plnými knih. Z maličké kavárny, kam se na šálek zastavují místní lidé, poklidně voní káva s kardamomem. Přesto je zřejmé, že toto téma je pro Mahmúda mimořádně citlivé.
„Palestinci by si zasloužili mít svůj vlastní stát. Vlastně ho měli mít už před 75 lety, když vznikl Izrael. Přišel už konečně ten pravý čas? Kolik Palestinců ještě musí zemřít, aby se to konečně stalo?“ zlobí se knihkupec.
Čtěte také
„Je mi čtyřicet, za tu dobu se odehrálo deset nebo dvanáct kol izraelsko-palestinského konfliktu," dodává. Namítám, že nebýt útoku ze 7. října nebyl přece tento konkrétní konflikt nezbytný.
Dvojí metr
Odsuzuješ útok Hamásu, ptám se? „Touto otázkou jsou novináři posedlí a nevím, proč by na ni měl odpovídat knihkupec. Ale ano, zabíjet lidi je nepřípustné. Útok Hamasu odsuzuji,“ připouští Mahmúd.
Ale hned pokračuje: „Stejně tak by teď měli Izraelci odsoudit to, co dělá jejich armáda v Pásmu Gazy. Ale to se neděje. A nikdo to po nich ani nechce. Svět prostě uplatňuje dvojí metr.“
„Pokud je zabíjení civilistů v Izraeli zlo, což je, za stejné zlo musí být považováno zabíjení civilistů v Gaze. Palestinci jsou stejní lidé jako ostatní,“ uzavírá palestinský intelektuál a aktivista.
Související
-
S Hamásem nelze dohodnout dvoustátní řešení, jeho cílem je Izrael zlikvidovat, míní politoložka
Od masakru hnutí Hamás v Izraeli uběhl měsíc. Kdo má největší moc ovlivnit vývoj konfliktu? Jaká je role OSN? A jaké je veřejné mínění Izraelců?
-
Pojar: Násilí se z Izraele může rozrůst i do Evropy. Měli bychom se připravit, je tu pro to podhoubí
„Kdyby byly obrané systémy používány tak, jak by měly, a kdyby tam byl dostatek vojáků, tak by nedošlo k prolomení hranice na tolika místech,“ míní Tomáš Pojar.
-
Během bojů zemřel jeden z vrchních velitelů Hamásu. Potvrdilo to hnutí i zahraniční média
Ahmad Ghandúr byl vysoce postaveným členem ozbrojeného křídla skupiny a vrchním velitelem Hamásu v severní části Pásma Gazy.
