Nemůžete lidi cpát jídlem, které v ten moment nenávidí, říká Martina s mentální anorexií

Nutit někoho jíst není podle Martiny správný krok v boji s poruchou příjmu potravy. „Zapomíná se na to, že mentální anorexie a bulimie souvisí s hlavou, a tu je potřeba léčit,“ dodává Martina. Hospitalizaci se dá podle Martiny předejít vhodně zvolenou terapeutickou nebo psychiatrickou pomocí a také komunikací – i když ta je pro všechny zúčastněné většinou velmi náročná.

Martina Bumbová|foto:Jan Jaskmanický, Český rozhlas

„Často se setkávám s tím, že ty maminky neví, jak s dětma komunikovat,“ všímá si Martina na svých cestách po školních debatách i ve svém okolí. Zdůrazňuje proto potřebu otevřené komunikace, která je pro řešení problémů zásadní a taky zmiňuje raný věk, ve kterém současné děti často poruchu příjmu potravy zažívají. „Mentální anorexií trpí čím dál více osob, nejčastěji ve věku 9 až 11 let, a často o tom nemají s kým mluvit,“ vysvětluje Martina Bumbová svou motivaci pro pořádání besed na školách.

Svou žitou zkušenost tak sdílí s ostatními, což na jednu stranu může fungovat jako terapie, ale zároveň je to i psychicky náročné. „Já jsem momentálně v největším relapsu, je mi 32 a mentální anorexií trpím od 14 let,“ říká Martina o své zkušenosti.

Čtěte také

Příběh Nikoly: Stačilo mi číst jídelní lístek nebo si představit chuť, z jídla se mi dělalo špatně

V dospívání zažila komentář na svou postavu od kluka, který se jí hodně líbil. Po něm ze dne na den přestala jíst. Najít příčinu, proč se někomu na základě takové zkušenosti změní život a jaký psychický problém vede k poruchám příjmu potravy, není snadné. „Každý člověk trpící mentální anorexií po tom touží, ale já si myslím, že to není potřeba,“ dodává Martina Bumbová, která se s mentální anorexií učí pracovat a žit.

Jaké jsou nejčastější fámy o lidech trpících poruchou potravy? Dozvíte se v podcastu Vlna.