Milada pomůže lidem pochopit, říká spisovatel. Chválím záměr, ne provedení, míní kritik
Film Milada, který je inspirován životem a osudem právničky Milady Horákové, po deseti letech práce dospěl na plátna českých kin. Odehrává se v letech 1937 až 1950 a připomíná Miladu Horákovou, jednu z nejznámějších obětí vykonstruovaných procesů komunistického režimu. „Velmi oceňuji, že se režisér snažil držet historické kostry a konzultoval celý záměr s dcerou Milady Horákové,” říká spisovatel a publicista Luděk Navara.
Milada Horáková byla popravena 27. června 1950 i přesto, že tehdejší prezident Československé republiky dostal mnoho žádostí o udělení milosti. Režisér David Mrnka vychází kromě jiného z osobních dopisů Horákové a vzpomínek její dcery Jany Kánské.
Ten film je skutečně nečeský, je patetický, není vypointovaný, není v něm něha nebo jakési pohlazení, jak to známe z českých filmů. Luděk Navara
Podle publicisty a spisovatele Luďka Navary je snímek poměrně přesný. „Historii mapuje. V přemíře faktů i snaze zachytit celý její život se divák možná bude ztrácet. Velmi oceňuji, že se režisér snažil držet historické kostry, že konzultoval celý záměr s dcerou Milady Horákové,” říká.
„Film, který záměrně nesklouzává k něčemu lacinému a divácky lákavému, může spoustě lidí pomoci se s postavou, která je stále jaksi mýtická, seznámit,” dodává Navara.
Scény bez gradace
Filmový publicista Martin Svoboda nevidí film ani zdaleka tak pozitivně. „Uznávám, že ve chvíli, kdy by bylo cílem pouze velmi suše sdělit fakta, pak by se dalo bavit o učební pomůcce. Film Milada v tomhle ale bohužel absolutně selhává,” myslí si.
„Málokdo je po filmu schopen říct, jestli měla nebo neměla být špionkou. To, co říká, jak kupí fakta a scény bez point nebo gradace,” vyjmenovává filmový kritik Svoboda důvody zklamání.
Snímek podle něj neplní ani roli, kterou v něm vidí Luděk Navara. „Pan Navara má spoustu znalostí o Miladě Horákové, pro něj jde v podstatě o ilustraci faktů, které sám zná. Pokud doufá, že nějaké dítě uvidí ten film a bude vědět, kdo byla Milada Horáková, bojím se, že se to nestane,” podotýká Svoboda.
Vyrovnat se s minulým režimem
„Ten film je skutečně nečeský, je patetický, není vypointovaný, není v něm něha nebo jakési pohlazení, jak to známe z českých filmů. To může českého diváka oslovit, protože ta doba byla skutečně nečernobílá, byla tvrdá,” reaguje Navara.
Když se budeme snažit chválit tento film, skončíme u záměru, nikoliv u provedení. Martin Svoboda
„Každý pohled na 50. léta, který je v historických konturách relativně přesný, je nesmírně cenný. Padesátá léta jsou klíčem k pochopení komunismu v Československu, bez toho se s tím režimem nemůžeme nijak vyrovnat,” myslí si novinář.
Lidé, se kterými Navara o filmu mluvil, byli z děje někdy zmatení. „Ale ten zájem o to byl. V jednom případě si někdo i dohledával další informace v knize, ale tak je to vždycky,” dodává.
Velmi temný film
„Film Milada je odvážný v tom, že nenabízí žádnou pozitivní stránku, je velmi temný. Odvážný je v rámci českého kontextu, není tam žádné odlehčení, žádné retro, žádný ten fetišismus kuchyní, které měla naše babička,” popisuje Svoboda.
To je ale spíše vlastností filmu než jeho kvalitou. „Když se budeme snažit chválit tento film, skončíme u záměru, nikoliv u provedení,” tvrdí publicista.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.