Lukáš Jelínek: Babiš roztočil spirálu nenávisti a koalice se ochotně přidala

7. květen 2024

Byli jsme moc slušní, tvrdí politici ANO, když vysvětlují, proč se od prodlužování věku pro odchod do penze nedistancovali už na hradní schůzce nad důchodovou reformou. Je to asi jediná ukázka zdrženlivosti Babišova hnutí v posledních měsících. Jinak se s ničím nemaže.

Starosty a nezávislé má za prodlouženou ruku organizovaného zločinu, premiéru Fialovi (ODS) nasazuje psí hlavu kvůli milionu na pár let vloženému do kampeličky, která – jak se dnes ukazuje – měla toxické pozadí, na ministra zahraničí Lipavského (Piráti) shání citlivé informace.

Čtěte také

Koaliční představitele má za válečné štváče, kteří víc myslí na Ukrajince než na vlastní občany. A také za zrádce, kteří neochránili zemi před migranty a evropským migračním paktem.

Nejde o nic nového pod sluncem. Kdysi Andrej Babiš šířil, že nám Piráti chtějí do domácností nastěhovat uprchlíky, nebo že nás generál Pavel po zvolení prezidentem zavleče do války. A zapomenout bychom neměli ani na kauzu lithium, která posloužila hnutí ANO k obvinění druhdy vládních sociálních demokratů, že vyprodávají naše surovinové bohatství do ciziny.

Ctít instituce demokratického státu

Čtěte také

Další ukázky nevybíravých podrazů přibydou s kampaní před evropskými volbami. Údajné zelené šílenství či euro jsou pro Babiše větší hrozby než Putinovo řádění na Východě. Víc než klimatická změna, nebo než rozevírání sociálních nůžek napříč starým kontinentem.

A poněvadž míru vlastenectví měří počtem českých vlaječek, kterými se pomalujeme, což je mimochodem marketingově chytrá spojka k nadcházejícímu hokejovému šampionátu v Praze, zahalují se do barev trikolóry i ti, kteří plavou v českém jazyce a historii.

Nevybíravé metody a navážení se do protivníků ovšem nejsou tou nejnebezpečnější zbraní ANO. Na ni lze pasovat neochotu o čemkoli vyjednávat a snahu učinit i z parlamentu ochromené těleso.

„Nulová tolerance“ byla populárním souslovím před necelými 20 lety, když si svá ega poměřovali Jiří Paroubek (ČSSD – Česká suverenita sociální demokracie) a Mirek Topolánek (ODS).

Čtěte také

Babiš o ní nemluví, ale uvádí ji do praxe. Cennější než projednávání zákonů je pro něj nekonečné řečnění od sněmovního pultíku. Jakkoli obstrukce ANO většinou reagují na brutální válcovací taktiku Fialovy koalice, odpovědnost za chod či zadření legislativního procesu nesou oba tábory.

Babiš tuší, že ve Sněmovně nemá proti koalici šanci, a tak sází na mimoparlamentní prostředky. Počínaje stížnostmi k Ústavnímu soudu přes radikální rétoriku na setkáních s občany, až po iniciování petičních akcí a volání po referendech.

Nedávno tak ANO předalo sněmovnímu petičnímu výboru archy s peticemi týkajícími se korespondenční volby, eura, migračního paktu a hlasování v orgánech Evropské unie.

Čtěte také

Nejde ani tak o to, kolik lidí je pod nimi podepsáno, jako spíš o tendenci ANO vštípit veřejnosti, že když se jí nelíbí politika provozovaná v parlamentu, může použít alternativní prostředky při prosazování zájmů a názorů.

Parlamentarismus není dokonalý a šikovný sabotér ho dokáže vyhodit z rytmu, to ale neznamená, že bychom zrovna v dobách, kdy se hroutí bezpečnostní i ekonomické jistoty, měli zpochybňovat nebo paralyzovat instituce demokratického právního státu.

Lukáš Jelínek

Smůlou ale je, že ho nectí ani koalice Spolu. Pro ni je pohodlné okopírovat Babišův temný marketing a spokojit se s ranami pod pás, ke kterým patří šíření dezinformací a polopravd.

„Na hrubý pytel hrubá záplata. On v bílých rukavičkách nehraje nikdy,“ říká na Babišovu adresu šéf poslanců ODS Marek Benda. Tímto neustálým záplatováním budou ale občané brzy zbaveni elementární důvěry v politiku. Pokud nad tím mává rukou Babiš, jeho soupeři by neměli.

Autor je politický analytik

Spustit audio