Zlatá koruna pro vychovatelku Ivu Hornou: dobrovolnictví a práce s mladými je pozitivní optimismus
Představíme vám vychovatelku z trutnovské zdravotnické školy Ivu Hornou, která svůj volný čas věnuje dobrovolnictví a hodně pro něj také získává mladé lidi. Všechno to dělá z vlastní vůle, aniž by za to čekala nějakou odměnu. Přesto ale jedno ocenění nedávno dostala, Zlatou korunu Královéhradeckého kraje.
Můžeme to vaše ocenění Zlatá koruna, kterou uděluje Královéhradecký kraj, maličko představit?
Chtěla bych říct, že tohle ocenění se předává lidem, kteří pracují s mládeží A může to být jak ve sportovní oblasti, tak třeba dobrovolní hasiči a je to právě i práce s dobrovolníky, za což jsem cenu dostala já.
Jsme hodně na internetu či na sociálních sítích a přitom nejsme pospolu. Komunikace z očí do očí nám chybí.
Iva Horná, držitelka ocenění Zlatá koruna Královéhradeckého kraje
Co jste na to říkala?
Byla jsem překvapená, že z toho širšího portfolia vybrali mě. Ale byla jsem samozřejmě ráda, potěšilo mě to. Byli rádi i mí studenti, kteří mně také fandili.
Co to vůbec znamená taková dobrovolnická práce?
Je to takový širší pojem. Já bych mluvila o tom, co dělám s těmi mladými lidmi. Máme různé organizace, kam docházíme, jsou to domovy pro seniory, je to azylový dům, je to třeba i psí útulek, a vždy vycházíme z možností v té dané oblasti pro naše město Trutnov.
Určitě velkou roli v tom hraje i to, že pracuji na zdravotnické škole v Trutnově, kde k tomu dobrovolnictví mají studenti přeci jen trochu blíž, studují profesi, ve které budou pomáhat lidem. Takže je tam už nějaký předpoklad, ře se tomu budou chtít věnovat. A dělají to nad rámec školy, není to žádná praxe. Jde třeba o zpestření volného času seniorů, kde jim čtou, povídají si s nimi, říkají jim informace z regionů, poslouchají společně například i rozhlas. Prostě jim různě zprostředkovávají kontakt s veřejností.
Čtěte také
Jak jste se k té dobrovolnické práci dostala vy?
Protože jsem také vystudovala Střední zdravotnickou školu v Hradci Králové. Tam to určitě vzniklo, před spoustou let. Ale v té době se tomu možná ještě úplně neříkalo dobrovolnictví, ale bylo to něco, co člověk dělal navíc. Začala jsem také chodit k seniorům a dělala jim společnost nebo jsme s nimi chodili na procházky nebo na drobnější nákupy. Pak jsem začala dělat vedoucí na dětských táborech, to byla také dobrovolná činnost bez nároku na nějakou odměnu. Bavilo mě to a v každém tom zaměstnání jsem spolupracovala s mladými lidmi. Ať už na zubním oddělení, nebo když jsem pracovala v domově pro seniory jako vedoucí. Tam jsem právě dostala na starost rozjet onu dobrovolnickou činnost.
S mladými lidmi se musí pracovat, protože se toho také někdy bojí, jdou někam do neznáma, nevědí přesně, co tato činnost obnáší. Musíte se jim věnovat, ocenit je za to, že dělají něco navíc. Pobavit se o tom, protože někdy to je i psychicky náročné, práce se starými lidmi. Jak se naučit komunikovat, aby si spolu rozuměli. A podporovat mladé, aby u toho vydrželi.
Mluvíte se o tom moc hezky, takže vás asi hodně baví práce s mladými lidmi.
Baví mě to hodně, určitě mě to naplňuje a dodává mi to energii. Pozitivní optimismus, tak nějak bych to nazvala.
Pracujete jako vychovatelka na trutnovské zdravotnické škole, jací tam jsou studenti? Budou zdravotní sestřičky mají empatii v krvi? Jsou tam nějaké předpoklady, že už mají v sobě touhu pomáhat druhým lidem pomáhat?
Určitě asi nic neplatí úplně plošně, ale jistě je tam nějaký předpoklad navíc, nebo proč si vůbec vybrali toto studium při dnešních možnostech, jaké mají. Když si vyberou tento obor, tak už tam asi nějaký takový předpoklad je. Řekla bych, že jsem ho v sobě měla také. A vychází to i z rodiny, měla jsem výborné rodinné zázemí, vždy jsme si jako širší rodina pomáhali. To byl pro nás takový základ, že se chodilo pomáhat k babičce, když něco potřebovali. Ale určitě je dnešní generace už jiná. Všechny děti také nemohou být stejné, je jiná doba. My jsme ji měli daleko pomalejší, dnes je to vše dynamičtější a rychlejší. Jsme hodně na internetu a na sociálních sítích a přitom nejsme pospolu. Komunikace z očí do očí chybí. Mladí komunikují hodně na sítích, i holky mi říkají, že s kluky není problém se dnes seznámit, budou si dopisovat, ale když se pak potkají osobně na chodbě, tak se ani nepozdraví. Oni mlčí. Tak si myslím, že dobrovolnictví pomáhá u mladých i rozvinout vztahy s lidmi. V tom jim to může trošku pomoci a pošťouchnout je. A pak je vidět, že je to baví a naplňuje.
Čtěte také
Mnozí studenti se také zapojují do mezinárodního projektu vévody z Edinburghu. Vy jste v minulosti získali také tohle ocenění.
Je to program, který vznikl před mnoha lety, v roce 1956 v Anglii, a založil jej princ Philip, vévoda z Edinburghu. Když nedávno zemřel, tak nad programem převzala záštitu celá královská rodina. Princ Edward v určitých intervalech i navštěvuje Českou republiku, takže jsem měla i tu čest se s ním v Praze potkat a byl to opravdu velký zážitek. Je to neuvěřitelně skromný člověk, velmi se zajímal o mladé lidi. Promluvil s nimi, každému podal ruku, zajímal se o naši práci. Skutečně to byl velký zážitek, velmi příjemné setkání.
Princ Philip chtěl v rámci projektu u mladých lidí rozvíjet všestrannost a podpořit je v jejich mimoškolních aktivitách. A podobně své studenty zapojujete i vy.
Přesně tak. Původně měl program zocelovat anglické muže, později se mohly zapojovat i dívky. A dnes je to především o rozvoji jejich dovedností a schopností, které budou potřebovat. Nazvala bych to takové měkké dovednosti. Ty tvrdé pak dostávají při výuce, aby byli dobří ve své odbornosti, kterou studují, což je určitě nesmírně důležité. Zrovna u profese zdravotní sestry je zmiňována empatie, musí tam být nějaký cit, jak člověku naslouchat, jak komunikovat. A ve své práci vidět smysl. A k tomu je vede tento program. Je to u mladých i taková cílevědomost, se i svůj život budují. To je moc důležité. Jsem moc ráda, že právě tento program u nás na škole je.
Slyšel jsem, že máte i ocenění od trutnovského Rotary klubu. Ale tím největším oceněním asi pro vás bude něco úplně jiného, je to tak, paní Ivo?
Je to tak. Mám radost, že je o dobrovolnictví velký zájem mezi mladými a stále stoupá. Tedy v tomto směru jsem docela pozitivní a to mě nejvíc baví. To je má odměna, že to mladé baví. I zpětná vazba, že za mnou přijdou, napíšeme si a vidím je při jejich snažení. To je mě na tom těší úplně nejvíc.
Říká vychovatelka z trutnovské zdravotnické školy Iva Horná. A my vám ještě jednou k ocenění za vaši dobrovolnickou činnost Zlatá koruna od Královéhradeckého kraje moc blahopřejeme.
Související
-
Oldřiška Mencáková, pomáhající mentálně postiženým, je vítězkou 10. ročníku ankety Žena regionu
Žena regionu Oldřiška Mencáková pomáhá mentálně postiženým. Ve veřejném hlasování získala nejvíce hlasů z deseti nominovaných výjimečných žen z Královéhradeckého kraje.
-
Ženou regionu za Královéhradecký kraj je Marcela Tobiášová, pěstounka starající se o ohrožené děti
Vítězkou letošního 11. ročníku prestižního ocenění Žena regionu se za Královéhradecký kraj stala Marcela Tobiášová. V konkurenci devíti finalistek získala nejvíce hlasů.
-
Víte, v čem je jiný svět mentálně handicapovaných? Jsou přímí a dají vám najevo lásku. To je dar
Český rozhlas Hradec Králové vám dnes představí novopečenou Ženu regionu, kterou se v jubilejním 10. ročníku této ankety stala Oldřiška Mencáková z Hradce Králové.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
